Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
- 1/2025
- Fortel LIMIT CUP 2024
- Z mojí modelářské dílny – Kopírování přepážky
- Poslední Panenčák
- Malokarpatský pohár 2024 - Jubilejný XV. ročník súťaže historických modelov
- Malé aerovleky – díl druhý: MARIO
- Retromania – Znovuzrození žlutého rádia – 1. díl
- Stavba RC makety VT-116 Orlík II
- Měřič vnitřního odporu YAOREA YR1035+
- Volný let – S „magnetem“ na svahu (aneb co se skrývá pod F1E) – 1. část
- Účkařský koutek – Poslední klání upoutaných maket 2024
- HISTORICI - pořád je co objevovat a obdivovat
- 2/2025
- 3/2025
- 4/2025
- 1/2025
RC Modely 1/2025 článek 7
Stavba RC makety VT-116 Orlík II
Petr Hakl
Ukázka z textu:
Orlíky, VT-16 a VT-116, tvoří významnou součást historie československého bezmotorového létání. Základ obou větroňů vznikal již v letech 1954–1955 v rámci projektu větroně XLF-114 Standard, pod vedením konstruktérů Jiřího Matějíčka a Vladimíra Štrose. Prototyp nového větroně vzlétl v létě roku 1959, od roku 1961 byla zahájena sériová výroba větroně v Orličanu v Chocni, již pod označením VT-16 Orlík. Větroň měl nést původně jméno M-16 Standard, „M“ jako Matějíček. (Jako „M“ zůstaly později označeny modifikace původní „šestnáctky“, M-25 - nový trup, M-28 - 18m křídlo, nebo M-35, kde byl použit na křídle, tehdy revoluční, profil Wortmann FX 61 163.) Pan Matějíček pokračoval ve spolupráci s tehdejšími plachtařskými dílnami v Medlánkách v dalším zlepšování větroně Standard. Hlavní změny byly provedeny ve tvaru trupu s cílem snížit průřez a zjemnit tvar trupu a dosáhnout tak lepších aerodynamických vlastností větroně. Výrazné změny pak doznal tvar SOP. Na nový trup bylo nasazeno křídlo sériového Orlíku a vznikl nový VT-116 Orlík II. Zálet proběhl v červnu 1962, výroba VT-116 probíhala v letech 1964–1969. Celkem bylo vyrobeno 80 ks VT-16 a 205 ks (některé zdroje uvádí 220) VT-116. Koncem 70. let začala postupná náhrada Orlíků modernějšími větroni VSO-10, nicméně obliba Orlíků mezi plachtaři trvá dodnes. Rozhodnutí postavit RC maketu VT-116 ve mně uzrávalo postupně. Na akcích s RC aerovleky se Orlíky vyskytují velice sporadicky. Na modelářském trhu nejsou Orlíky dostupné. Takže nezbývalo nic jiného než vlastní stavba. Základní rozvaha byla jednoduchá, VT-116 má rozpětí 16m, maketa 1:4 bude mít rozpětí 4m, po odečtu šířky trupu se křídla bez problému vejdou do mého krátkého Golfa. Současně s touto rozvahou však přišlo zjištění, že nebyly publikovány dostatečně přesné výkresy VT-116. Výchozím podkladem tak byl výkres otištěný ve časopise Modelář z února 1984, kterou jsem doplnil velkým množstvím fotografií detailů skutečných větroňů.
