Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- 1/2024
- 2/2024
- 3/2024
- 4/2024
- 5/2024
- Scheibe Bergfalke Mü13e, rozp. 3,4 metru
- Z mojí modelářské dílny – Využití silikonových formovacích hmot
- Dvoumotorové samokřídlo RQ-170 twin 50
- Jak najít ztracený model pomocí vysílače JETI
- Stavba sportovní polomakety Aero Ae -145
- Pro mladé i staré, Breda 15
- Posuvné uložení akumulátorů v modelu
- Z mojí modelářské dílny – Čelní bruska
- Účkařský koutek – Účka nejsou věda. Rady a fígle pro začínající účkaře
- Třeba se to i v dnešní době někomu hodí (trochu o maketách lodí)
- Jednoduchý hořák pod parní kotel
- „Opilecký sen“, dotažený do konce...
- 6/2024
- 7/2024
- 8/2024
- 9/2024
- 10/2024
- 11/2024
RC Modely 5/2024 článek 12
„Opilecký sen“, dotažený do konce...
Richard Plíhal
Ukázka z textu:
Jak jsem již dříve v tomto časopisu podotkl, jsem výhradně letecký modelář, ale slíbil jsem si, že od každého odvětví modelářské činnosti postavím jeden model a dál se budu věnovat svým letadlům... Takže u RC autíček jsem to porušil, stavím dodnes; vojenská technika, dva tanky - T-34 a Tiger I, no a hladinová plavidla, celkem tři a dost!! Jednak nemám v dosahu několika minut vodní plochu a lodičky nejsou pro mne dost „akční“. Zejména modely nějakých pomalých bárek, válečných lodí a tak dále. Závodní čluny jsou o něčem jiném, ale i tak, není to ono. Sám se nikdy nevydám k vodě si zajezdit, po zkušenosti kdy jsem po cca půlhodině zjistil, že sedím na břehu s bradou na prsou, v plném spánku, vysílač pod nohama v „pobřežních vodách“ a loď, co se na protějším břehu laguny snaží urputně vyjet na břeh... Typický syndrom rybářského selhání ostražitosti. Jiná situace je, když jsem každé září na srazu lodních a leteckých modelářů, na Otrokovickém přírodním koupališti, kde proháním hydroplány a mé skromné zásoby tří lodí. Přece jen komunikace na molu nikdy nevede ke spánku, na vodě je hromada techniky a člověk to vnímá daleko pozitivněji, neřkuli s upřímnou radostí. Ale jak říkám, sám už nikdy více… Jak jsem se dostal k první lodi? To jednou v roce 90, se mi dostal do rukou založený kýl modelu lodi ve stavebnici Modela, jménem Artur, kterou někdy v osmdesátých létech započal stavět můj malý bratranec a po zralé úvaze, že ho to nebaví, to odložil, tedy „poslal“ dál. Stavebnice šla i u mne do „skladu“, s tím, že „až někdy“…
