Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- 1/2024
- 2/2024
- 3/2024
- 4/2024
- 5/2024
- 6/2024
- 7/2024
- 8/2024
- 9/2024
- 10/2024
- 11/2024
- Lugano 2024
- Air Grill Častá 2024
- Malé experimenty vlastní konstrukce – L-13 J Blaník
- Duplex DS-24II – druhá generace klenotu
- Samokřídlo 2360mm inspirované Northropem N9MB
- Vickers Wellington KX-T (L7842)
- Z mojí modelářské dílny – Ceconite Light – ako to robím ja
- Účkařský koutek – Mistrovství světa F4B po 14 letech
- Česko-rakouský pohár 2024 v Netolicích
- Zubair – stavba lodi na expedici (1. část)
RC Modely 11/2024 článek 5
Samokřídlo 2360mm inspirované Northropem N9MB
Jiří Šmíd
Ukázka z textu:
Někdy během roku 2018 jsem se zakoukal do fotek a videí restaurovaného samokřídla Northrop N9MB. První let tohoto cca třetinového testovacího předchůdce bombardéru XB-35 se odehrál v roce 1943. Po neúspěchu letounů XB-35 a XB-39 byla tato koncepce téměř odložena. Jeden ze zachovalých strojů N9MB byl v letech 1982 - 1993 zrestaurován a poté úspěšně létal na různých leteckých show. Pro závadu motoru došlo v roce 2019 k pádu a zničení letadla, pilot havárii bohužel nepřežil. Protože na velikosti i v modelařině záleží, rozhodl jsem se pro velikost přes 2 metry (i když dneska je to už spíše menší éro :)), konstrukci jsem začal v Corelu kreslit na rozpětí 2360mm. Aby éro bylo ve vzduchu trochu pohledné, dostalo elektrický zatahovací podvozek a počítal jsem i se zvukovým modulem se dvěma 100mm reproduktory. Kreslení trvalo poněkud déle; křídlo je rozvrtané otvory pro zavírání podvozku a tím se dost komplikovalo i umístění nosníků a pohonných jednotek. Protože samokřídla mají poměrně velkou část konstrukce za těžištěm, snažil jsem se hmotnější komponenty umístit co možná nejvíc dopředu. Průběžně jsem sbíral zkušenosti kolem samokřídel bez svislých ploch; dostalo se mi několikero ujištění, že to bez směrovek létat nemůže, nanejvýš s letovým kontro- lerem, aby to bylo stabilní. Postavil jsem proto několik menších modelů, na kterých jsem si ověřoval některé vlastnosti bezsměrovkových šípovitých samokřídel. Je to tak trochu alchymie a nakonec jsem u popisovaného modelu zůstal u rozevíraných dvojitých klapek na konci křídel, jak to měl i původní letoun. Profil je autostabilní, poměrně tlustý - 14%. Odvodil jsem ho z nějakého profilu nalezeného na netu; trochu jsem jej poladil v Corelu, aby se mi s ním dobře pracovalo - v oblasti odtokovky má rovné části, abych nemusel vytvářet klapky s prohnutým profilem. Tak velké éro jsem předtím nestavěl a tak jsem se dopustil jistého předimenzování.
