Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- 1/2021
- 2/2021
- 3/2021
- 4/2021
- 5/2021
- 6/2021
- 7/2021
- 8/2021
- Backstrom
- Akrobati na Mělníce
- Cesty časem – o modelářských motorech
- Jak jsem (NE)začal modelařit
- Air Grill Častá 2021
- Schleicher Ka-4
- Swordfish
- Pro mladé i staré, Sopwith Camel
- Monografie - Tatra 813
- Krátké zhodnocení nelehké doby pro parníkáře
- Bergepanzer
- A ještě jednou lexanová karosérie pro auta 1:10
- 9/2021
- 10/2021
- 11/2021
- 12/2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 8/2021 článek 9
Monografie - Tatra 813
Za AFK model klub Přerov Richard Plíhal
Ukázka z textu:
A jsem tu opět s povídáním o další československé automobilové legendě z Kopřivnice, o Tatře 813 „Kolos“. Před časem jsem popisoval Tatru 111, jež se stala základním kamenem variabilní stavebnicové a modulární koncepce dosud nepřekonaného konceptu podvozků, na kterém i po téměř 80 letech, se nemusí nic měnit a vymýšlet „vymyšlené“. Již koncem 50 let, vznikla na popud armády myšlenka speciálního těžkého čtyřnápravového vozidla, pro tažení těžkého dělostřeleckého arzenálu, jež by bylo schopno užitečný náklad v závěsu, či na korbě, převážet v tom nejtěžším myslitelném terénu. Mělo jít v podstatě o nástupce vynikající T-111, jež byla nejtěžším nákladním typem naší armády a která v této době byla v plné sériové výrobě ve spoustě civilních a především vojenských variantách. I přes skutečnost, že již v roce 1959 se začala vyrábět moderní (oproti T-111) Tatra 138 a postupně nahrazovala především v armádě „stojedenáctky“, tak projekt Tatra 813 byl zatím v šuplíku a při chvilkách se na něm dotahovaly detaily. Cílem konstruktérů a armádních poradců, bylo použití co největšího počtu shodných dílů podvozku, z vyráběné Tatry 138. Jednak kvůli prověřenosti spolehlivé koncepce výkyvných polonáprav, tak i o „unifikaci“ náhradních dílů tatrováckého autoparku ČSLA, kde by nový osmikolový tahač fungoval spolu s T-138. Nakonec v roce 1961 byl zkonstruován v závodu v Bánovcích nad Bebravou pouze podvozek osmikolového vozidla, který neměl kabinu a posádky zkušebních řidičů, měly k dispozici pouze sedadlo řidiče a spolujezdce, před první přední nápravou a před řidičem bylo instalováno ochranné plexisklo z motocyklu JAWA. Takže šofér „výzkumník“ byl nekompromisně vystaven veškerým vlivům povětrnostních vlivů a s nadšením, v té době očekávaným, ani neuvažoval, co se s ním stane, převrátí-li se podvozek při zkouškách na bok, nebo skutálí někde z bočního svahu. Chyběly totiž jakékoliv bezpečnostní prvky ochrany posádky, jako např. masívní trubkový rám, kolem prostoru řidiče!
