Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- 1/2020
- 2/2020
- 3/2020
- 4/2020
- 5/2020
- 6/2020
- LVG B.I
- Test lodě Melodia
- Belanca
- Sklápěcí podvozek
- Ohlédnutí za halovou sezónou
- Maketové prolisy plechů potahu kormidel
- Beechcraft C-45 H
- Pro mladé i staré, Polikarpov U-2
- TU-95 versus B-52 – 1. část
- Vyzkoušejte RC plachetnice – Plachty – 2. část
- Kotlíky pro parní strojky
- Dakar v Čechách?
- Jak začít s RC auty – 4. část
- 7/2020
- 8/2020
- 9/2020
- 10/2020
- 11/2020
- 12/2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 6/2020 článek 9
TU-95 versus B-52 – 1. část
Za AFK Modelklub Přerov Richard Plíhal
Ukázka z textu:
Proč tento nadpis? Tak jako jiné typy letadel, která do roztrhání těla slouží několik dekád a jsou stále účinnými prostředky v armádách, nebo
civilních službách, týká se to rovněž dvou typů, dnes již legendárních bombardérů. Od roku 1955 začal svou operační službu americký B-52 a o
rok později sovětský TU-95. Oba typy již 55 let demonstrují sílu svých ozbrojených sil a moc vůdců s rukou na „červeném tlačítku“ jaderné apokalypsy.
Brázdí dodnes vzdušný prostor se zastrašujícím posláním a nepřímo vzkazují „jsme zde a jsme schopni vás eliminovat“. Od konce padesátých let, byly
oba typy bombardérů naloženy jadernými zbraněmi třicetinásobně silnějšími, než ty svržené v Japonsku na konci války. Vzájemná forma zastrašování
a stresování obou stran byla vypjata k prasknutí, především v době studené války. I když pádem komunismu jak v Evropě, tak samotném SSSR, došlo ke
značnému uvolnění těchto misí, víceméně se dál pokračovalo v dálkových letech obou bývalých protivníků. Nejsou, respektive nebyly zaznamenány snahy
o vzájemné sestřelování protistranami, pokud se tu
a tam Tůčka, nebo B-52, zatoulaly trochu více k výsostným vzdušným prostorům NATO, či ruské Federace. Obvykle byly „mírumilovně zachyceny“
hotovostními stíhači obou stran, posádky si vzájemně pokynuly rukou, vyfotografovaly si protivníky do alba a bylo vše vyřešeno.
V současné době, kdy opět panuje hysterie z ruské hrozby a šíří se různé konspirační teorie (pravdu se asi nedozvíme) o dalším budoucím mocenském
zájmu Ruska, si už tuto „pohodu“ vzájemných setkání, nějak nedovedu představit.
Zanechám tedy politiku „povolanějším“ a řekněme si něco o těchto „Old-time-rech“.
B-52
Vývoj, zavedení do výroby a výzbroje USAF tohoto letounu, bylo splnění dlouhodobých požadavků letectva USA na strategický bombardér, s velkou
nosností, značným doletem a schopností, kromě konvenčních pum, nosit i jaderné zbraně. Snahy vytvořit po válce letoun těchto schopností obyčejně
ztroskotal na aerodynamických konceptech letounů s přímými křídly, tlustými profily, aby „monstrózním projektům“ daly potřebný vztlak
křídel. Zde mám na mysli především poslední vrtulový typ sériově vyráběného bombardéru B-36 Peacemaker. Snaha vylepšit legendu B-29 Super fortrees
jinými motory, větším doletem vedla k její modifikaci B-50, ovšem bez valného úspěchu.
Koncepce B-36 byla sice již od počátku zastaralá – tedy letadlo poháněné pístovými motory ve věku proudových stíhacích letounů – ale jeho „proudový
soupeř“ B-47 Stratojet, který se stal operačně využitelným až v roce 1953, neměl ani schopnost doletu ze základen v Severní Americe na cíle v SSSR
a ani nebyl schopen nést tehdejší obrovskou vodíkovou bombu. Tohoto nebyly schopny ani další dva bombardéry těch dob s pístovými motory, B-29 a B-50.
