Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- 1/2020
- 2/2020
- 3/2020
- 4/2020
- 5/2020
- Poštolka větroň RES
- Sopwith Pup
- Tři sestry
- Třebíčská halovka
- Rudý koutek - Hurá na kopec – svahový kombat
- Seznámení s vybíječem BD200 od SkyRC
- MIT Daedalus
- Pro mladé i staré, Antonov An-2
- Výroba lan pro statické modely historických lodí
- Přestavba lodě Johann Wilhelm
- Vyzkoušejte RC plachetnice – Plachty – 1. část
- Czech Masters serie 2019/2020
- Když Velorex, tak z Hradce
- 6/2020
- 7/2020
- 8/2020
- 9/2020
- 10/2020
- 11/2020
- 12/2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 5/2020 článek 13
Když Velorex, tak z Hradce
Josef Machek, Tom Svatoš; Ostatní fotografie M. Bartuš
Ukázka z textu:
Slovo úvodem
Oblíbené přísloví říká, že sejde z očí – sejde z mysli. V případě tohoto sympatického vozítka tomu tak zcela není. Pravda – nevídáme ho na našich
silnicích už nějaký čas, ale když se řekne „hadrák, hadrolet, hadraplán, pádící montgomerák“, tak se bezpečně vybaví plátěný samohyb na třech
drátových kolech. Popularitu mu získaly i role, které hrál ve známých filmech a televizních pořadech. Jako každé lidské dílo má i Velorex svoji
nezaměnitelnou historii, vypovídající o jeho vzniku a lidech, kteří se na něm podíleli.
Myšlenka na lidové vozítko provázela bratry Stránské již v průběhu druhé světové války. Měli představu, že dají vzniknout jednoduchému stroji,
převážně z dílů kol, která opravovali ve své malé dílně u České Třebové. Po válce vzniklo několik podobných prototypů, typických trubkovým rámem
a potažených koženkou. Tato vozítka nesla název OS-KAR (kára na ose) a byla určena drobným podnikatelům, invalidům a veteránům z nedávno skončené
války. Aby firma „přežila“ období znárodnění, musela zakotvit pod královéhradeckým Velodružstvem, které z dílny bratří Stránských udělalo svou
filiálku. O výrobky byl poměrně velký zájem, byly i cenově dostupné, proto následovalo rozšíření výroby otevřením další pobočky, tentokráte
v Solnici a později i v Rychnově nad Kněžnou. Teprve po roce 1955 konstruktéři upravili tvar tříkolky do podoby, kterou dnes spojujeme s Velorexem
a vybavili ji 16“ koly. Další rozšíření výroby umožnilo, aby se tato východočeská rarita dostala i do světa; Velorex se vyvážel do okolních tehdy
„spřátelených“ zemí. Dosud byl základní pohonnou jednotkou motocyklový motor JAWA 250 (typ 16/250). Na počátku 60. let došlo ke změně „motorizace“
Velorexu, po neúspěšné variantě s motory 175 cm3 přišla verze 16/350, u které zůstalo až do skončení výroby v roce 1971. Uvádí se, že za 20 let
výroby vzniklo přes 15 tisíc vozítek, z nich mnohá s láskou a péčí přímo příkladnou opečovávají příznivci veteránů do dnešních časů.
