Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- 1/2020
- 2/2020
- 3/2020
- 4/2020
- 5/2020
- Poštolka větroň RES
- Sopwith Pup
- Tři sestry
- Třebíčská halovka
- Rudý koutek - Hurá na kopec – svahový kombat
- Seznámení s vybíječem BD200 od SkyRC
- MIT Daedalus
- Pro mladé i staré, Antonov An-2
- Výroba lan pro statické modely historických lodí
- Přestavba lodě Johann Wilhelm
- Vyzkoušejte RC plachetnice – Plachty – 1. část
- Czech Masters serie 2019/2020
- Když Velorex, tak z Hradce
- 6/2020
- 7/2020
- 8/2020
- 9/2020
- 10/2020
- 11/2020
- 12/2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 5/2020 článek 10
Přestavba lodě Johann Wilhelm
J. Voráček
Ukázka z textu:
Loni mi kamarád Petr Stejskal „dal“, lodičku Johann Wilhelm... ze zoufalství. Dokončoval novou velkou a rychlou loď Šedý Vlk a už neměl místo v dílně ani v ložnici... ale to si vymýšlím - alespoň já jsem do mojí a manželčiny ložnice umístil lodě, které už nemám kam dávat, takže proč by nemohl i Petr, že... Mělo to jednu podmínku - lodička je pro našeho nového kamaráda Mílu Vaváčka, kterému se moc líbila a chtěl, abych do ní zabudoval strojovnu - Petr v ní měl kdysi strojek od pana Jirouška - šoupátkový a rychloběžný s písty 14 mm a s kotlíkem od dalšího kamaráda Pavla Jakoubka. Petr s ní někdy plul, ale už je to dávno a mezitím si stavěl další lodě - Africkou královnu, Monitor, Dvanáct Apoštolů a Spirit of Vyžlovka a docela úspěšný kolesák Danton. Míla chtěl do lodě parní strojovnu a tak jsem se tohoto úkolu bez obav chopil - za dva měsíce jsem do lodi zabudoval oscilační strojek opět od Pavla Jakoubka s mým kotlíkem a příslušenstvím. Celek docela pěkně plul a tak jsem lodičku vzal loni do Holoubkova na parní akci, kterou tam Míla Vaváček s kamarády pořádá už nějakou dobu - byli jsme tam s manželkou určitě před třemi a taky dvěma lety - manželka tam jako dítě jezdila s rodiči na letní prázdniny a ráda na to období vzpomíná - ale to bylo v době, kdy tam nebyla dálnice a kdy KAŽDÁ cesta autem do lesa skončila na nějaké pasece a snášely se houby do auta do té doby, než bylo plno a nebylo to kam dávat. Muselo to být úžasné - ale pamatuju si i na našeho topiče, když jsem pracoval jako elektrikář na FAMU, že do Holoubkova jezdil ranním vlakem a pak houby zpracovával v kotelně do pětilitrových sklenic se speciálním nálevem a pak je nabízel návštěvníkům, kteří za ním v zimě chodili do kotelny na kus řeči.
