Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- 1/2020
- 2/2020
- 3/2020
- Rudý Komet
- SZD 22 Mucha – Old Gliders
- L-39 Albatros – 2. část
- Rudý koutek – vylepšení soubojového samokřídla
- Proč Pilatus PC-6 Turbo Porter
- Fokker Dr.1
- Pro mladé i staré, TA-GO Martina Huka
- Potah - polyesterová podšívkovina
- Vysílač JETI Duplex DC-16 II
- Monografie – FW 190 A
- Vyzkoušejte RC plachetnice – 4. část
- Jak začít s RC auty – 3. část
- 4/2020
- 5/2020
- 6/2020
- 7/2020
- 8/2020
- 9/2020
- 10/2020
- 11/2020
- 12/2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 3/2020 článek 10
Monografie – FW 190 A
Richard Plíhal Model klub AFK Přerov
Ukázka z textu:
Focke-Wulf Fw 190 Würger (anglicky: Shrike) je německé jednosedadlové jednomotorové stíhací letadlo navržené Kurtem Tankem na konci 30. let a široce používané během druhé světové války. Spolu se svým známým protějškem Messerschmitt ME 109, se za krátko Fw 190 stal páteří Luftwaffe. Jeho dvouhvězdicový motor, poskytoval velmi slušný výkon, což umožnilo jeho použití jako denního stíhacího letounu, stíhacího bombardéru, anebo role pozemního útočného letounu a v menší míře i nočního stíhače. Letoun Fw 190A začal operativně létat nad Francií v srpnu 1941 a rychle se představil jako výtečný ve všech letových vlastnostech, snad jen s horším chováním a udržení se v utažených zatáčkách, malých poloměrů. FW190 si udržoval nadřazenost nad spojeneckými stíhači až do zavedení vylepšeného Spitfire Mk. IX. V listopadu / prosinci 1942 Fw 190 debutoval na východní frontě a od října 1943 dosáhnul mnoho úspěchů v bojových útvarech a specializovaných pozemních útočných jednotkách zvaných Schlachtgeschwader (Battle Wings nebo Strike Wings). Výkon Fw 190A se snižoval ve vysokých nadmořských výškách (obvykle 6 000 m a výše, což snížilo jeho účinnost jako výškového stíhače. Od počátku u Fw 190 pokračovalo úsilí o vyřešení tohoto problému s turbodmychadlem vybaveným motorem BMW 801 v modelu B, (dále na typu C, nejdelší dobu použitým typem ve službě). Konstruktéři se také snažili vybavit turbodmychadlem, pro FW 190 neobvyklý pohonný agregát, Daimler-Benz DB 603 V12. Použitý byl u modelu D s dlouhou přídí, díky dlouhému řadovému motoru. Jako varianta byl montován i podobný motor Junkers Jumo 213. Problémy s instalacemi turbodmychadel na typech B a C znamenaly, že do září 1944 byl uveden do provozu pouze model D. Tento vývoj výškového stíhače, nakonec vedl k Focke-Wulf Ta 152, který byl schopný extrémních rychlostí ve středních až vysokých nadmořských výškách 755 km / h v 13 500 m. „Dlouhonosé“ varianty C ani D, ač umožnily vyrovnání výkonnosti s americkými doprovodnými stíhačkami, přišly dost pozdě na scénu, aby ovlivnily konečný výsledek postupu spojenců. Dalším esem v rukávu byla varianta, osobně vyvíjena Kurtem Tankem, jež nesla název FW- Ta 152. šlo o trup dlouhonosé varianty C a D, ale s rozpětím křídla daleko vyšším, což jej napohled činilo na pohled velmi zvláštním „větroněm“. Rozpětí činilo totiž necelých 15 m!! Taková velká plocha totiž umožnila ve výšce okolo 13 000 m, v řídkém vzduchu, aby křídlo mělo dostatečný vztlak a letoun byl obratný v případném manévrovém boji.
