Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- 1/2020
- 2/2020
- 3/2020
- 4/2020
- 5/2020
- 6/2020
- 7/2020
- 8/2020
- 9/2020
- 10/2020
- 11/2020
- 12/2020
- Reportáž ze soustředění F3A pilotů
- Seznámení s americkou FPVWRA
- Popis stavby čmeliačika
- Selibák
- Dvoumotoráky na letišti často nevidíte
- Air Grill Častá 2020
- Monografie – znovuzrození bitevních letounů na obou stranách „železné opony“ – 1
- T 28 Nomad
- Pro mladé i staré, Letov Š-8, 2. část
- Jakoby návrat ke kořenům, ale zatím jen nouzové řešení
- Grádo 2020
- Výroba mého prvního velkého modelu automobilu
- Jak začít s RC auty – 8. část
- Celoroční obsah 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 12/2020 článek 7
Monografie – znovuzrození bitevních letounů na obou stranách „železné opony“ – 1
Za AFK Model klub Letiště Přerov Richard Plíhal
Ukázka z textu:
Myšlenka použití letadla jako zbraně, je stará jako letectví samo. První počin tohoto druhu aeroplány začaly plnit od prvních dnů 1. světové války. Nejprve se k letectví, v řadách generality mluvilo, jako o nepříliš důležitých „hračkách“ pro důstojníky, ale první úspěchy výzvědných letů, nad území protivníka v podobě fotografií seskupení vojsk, či strategických bodů v týlu nepřítele, rozhodly o založení prvních leteckých skupin, pod správou pozemních vojsk. Zprvu bylo jejich úkolem provádět pozorovací a fotografovací lety. Z počátku, pokud letouny byly v dostatečné výšce, okolo 2 km, v zásadě jim nehrozilo nebezpečí sestřelení. Ruční palné zbraně pěchoty, měly omezení v miřitelnosti a účinnosti dostřelu a „střelci“ neměli praxi ostřelovat něco rychle se pohybujícího, ve velké výšce. Ovšem toto fungovalo jen do doby, než protistrany nasadily letadla určená právě ke stíhání protivníkových zvědných letounů. Šlo nejprve o dvoumístné stroje, kdy druhý člen posádky ovládal kulometem na pohyblivé lafetě zadní polosféru a pilot kulomet na horním křídle, dálkovým ovládáním spouště, dost problematicky mířil celým letounem na cíl. To že šlo o dost nepřesný způsob palby, není třeba hovořit, nehledě k tomu, že chtěl-li pilot nasadit nový buben s náboji, musel si stoupnout u řízení a takto znovu nabít, což je kousek hodný kaskadéra. Výjimkou nebyly ani vzájemné souboje letounů, kdy piloti po sobě pálili, pro vyšší pravděpodobnost zásahu, svými osobními revolvery. Vše velmi brzy, vyřešily ryze stíhací letouny konstruované výhradně k obratnosti, rychlosti a zbraněmi zasazenými pevně do trupu, střílející okruhem vrtule, která byla z počátku okována, protože 30 procent střeliva skončilo právě ve vrtuli. Vše vyřešil synchronizovaný zámek závěrů zbraní, kdy list vrtule byl před ústím hlavní. Další úkol letadel se nabízel ve shazování granátů a prvních pum ručně z kabiny pozorovatele a to jen tak od „oka“. Bombardovací zaměřovače neexistovaly, takže chceme-li hovořit o bitevním letadle těch dob, žádné asi nenajdeme.
