Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- 1/2020
- 2/2020
- 3/2020
- 4/2020
- 5/2020
- 6/2020
- 7/2020
- 8/2020
- 9/2020
- 10/2020
- 11/2020
- 12/2020
- Reportáž ze soustředění F3A pilotů
- Seznámení s americkou FPVWRA
- Popis stavby čmeliačika
- Selibák
- Dvoumotoráky na letišti často nevidíte
- Air Grill Častá 2020
- Monografie – znovuzrození bitevních letounů na obou stranách „železné opony“ – 1
- T 28 Nomad
- Pro mladé i staré, Letov Š-8, 2. část
- Jakoby návrat ke kořenům, ale zatím jen nouzové řešení
- Grádo 2020
- Výroba mého prvního velkého modelu automobilu
- Jak začít s RC auty – 8. část
- Celoroční obsah 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 12/2020 článek 11
Grádo 2020
Jiří Voráček
Ukázka z textu:
V pátek 11. 9. 2020 jsme se zase po roce sešli - sice v menší sestavě než loni, protože kamarádi za Slovenska asi nemohli nebo se báli toho Devatenáctýho Kovida, hajzla jednoho, takže z Bratislavy přijel jen Richard Jankela, no a z našich závodníků nemohl Mirek Šrámek - má problémy se srdcem a Ivan Krauter, už ani nevím s čím - škoda, co se dá dělat. Tak či onak, bylo nás 11, akorát na fotbalový zápas, ale každý s jednou až čtyřmi loďmi / no, já samozřejmě / a s chutí bojovat do poslední kapky potu...to jsem trochu přehnal, ale nic lepšího mě nenapadlo. Večer v Říčních lázních Jizerka jsme se potěšili svými výrobky, poklábosili u večeře a pivíčka do pozdních hodin... pro mně to je asi 22:00, ale kamarádi určitě déle...mimochodem, čepují tam Plzeň 12° a obvykle doma po jednom Kozlu musím jít asi v půl jedné až druhé na místnůstku, ale tady po dvou Plzních jsem se probral až v půl páté...docela dobrý výsledek...musím zrevidovat svůj pitný režim. Probírali jsme parní vymoženosti nad svými výrobky - první tři borci přijeli s parníčky SteamFoot - Jirka Macura, naprostý Mistr s lodičkou WOLSCHINACH - nic lepšího ho nějak v časovém tlaku nenapadlo, asi bydlí „V olšinách“ a tak se jeho lodička tak jmenuje...jméno lodi Ivana Hořejšího je Eda...myslel jsem, že to je jejich krásný psík, francouzský buldoček, ale ono né...nějak to při řeči vyplynulo... Nicméně okamžitě bylo jasno o vítězi - moje „kočka“ váží 5,2 kilo a loď Jirka Macury jen asi 3,6 a podobně i loď Ivana - takže to moje dílo musí valit vodu ponořeno asi 1 cm od oděrné lišty a lodě kamarádů jsou asi 3cm nad - prostě výhoda... lehčí a rychlejší. Nemluvím o strojovnách - Ivanova je hodně z koupených věcí, ale Jirka si to vyrobil sám a ono mu to nádherně pracovalo, miniaturní stroj a kotel a hlavně elektronika - je to setkání, jak rád říkám, elektronika a kováře. To jsem já, samozřejmě. Svojí lodičku jsem popisoval v čísle 9 - je to opravdu jen technika z konce 19. století, ale když mně se to líbí... Druhý den ráno jsme se dopravili k hospodě Grádo a začalo čoro - moro. Byli jsme tam první, takže jsme obsadili s našimi výrobky stoly a lavice, Ladouš s kamarádem postavili plato, nafoukli záchranný člun, zařídili stolek s časomírou, rozvezli bóje na vyznačení trasy a natáhli nad vodu dvojici drátů k odečítání průjezdů a mohlo se začít. Kolesové parníčky, celkem 4 kusy, Jirka Macura zase předvedl svoje dílo - jeho parník bušil kolesy do vody a prostě nás všechny předjel, je to Pan Mistr. Sice po závodě tvrdil, že jel jen na jeden válec, protože mu vyfoukla příruba, ale nemohu to potvrdit - lodička plula jako z praku.
