Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- 1/2020
- Schleicher ASK - 18
- RES poprvé v Jelenici
- Tricoptéra
- Avia BH - 7
- Pomocníci pro seřízení modelu
- Stavba kombatového samokřídla
- Junkers Ju 52
- Pro mladé i staré - model na stodvacítku, Opel-Harty Rak 1
- Monografie – atomový ledoborec Lenin
- Vyzkoušejte RC plachetnice – 2. část
- Monografie – L – 39 Albatros
- Mibosport cup
- Jak začít s RC auty – 1. část
- 2/2020
- 3/2020
- 4/2020
- 5/2020
- 6/2020
- 7/2020
- 8/2020
- 9/2020
- 10/2020
- 11/2020
- 12/2020
- 1/2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 1/2020 článek 11
Monografie – L – 39 Albatros
Za AFK model klub Přerovsku Richard Plíhal
Ukázka z textu:

Tak jako WV Brouk ihned po skončení války motorizoval celou Evropu, staré Dakoty se staly pilířem velkého množství aerolinek, tak naše cvičná letadla, počínaje Zlíny 126 a L - 29 konče, i naše L „devětatřicítka“ si za téměř padesát let tvrdé dřiny v roli učitele létání, právem vydobyla titul nejmasověji vyráběného cvičného proudového letounu všech dob. Na což může být náš národ náležitě hrdý. Od tak tradičního československého průmyslu, se snad ani nic jiného čekat nedalo. Před válkou jsme byli v odvětví leteckého průmyslu spolu s několika zeměmi na vrcholu technického vývoje letectví a naše letadla byla vždy žádána zákazníky v zahraničí a v našich ozbrojených silách vždy, alespoň od poloviny 30tých let, létala letadla naší konstrukce, nebo vyrobená v licenci v našich továrnách. Zmíním především bombardéry Avia - Fokker, Bloch 200 a Avia B - 71(Ruský SB - 2). Naopak stíhačky získané kořistí po Rakousko - Uhersku a Německu, Fokker D - 7 a pozorovací typy Hansa Brandenburg, jsme „uzemnili“ již ve dvacátých letech a nastalo období, kdy naše fabriky vyrobily spoustu stíhaček, které se dostaly do rukou letectva. Pravda, mnohdy jejich výkony nedosahovaly očekávaných výsledků, často byly s problémy užívány jen několik let, ale vždy je střídaly typy kvalitnější, rychlejší a s lepšími vlastnostmi a vždy držely krok s okolními státy a požadavky doby. Nejinak, to bylo i na poli cvičných strojů, např Avia BH - 11, nebo Beneš Mráz Be - 550 až 555, se kterými cvičili i němečtí okupanti a posléze je darovali Slovenskému štátu. Vývoj proudového školního letounu pro naše letectvo započal v polovině 50tých let, kdy se do armádních letek světa horečně zaváděla proudová technika a stejně jako u nás, probíhal výcvik na vrtulových letounech a po náletu potřebných hodin, se adepti seznamovali rovnou s dvoumístnými cvičnými verzemi stíhaček, na které se školili. Takže šlo o poměrně náročný přechod na úplně jiné návyky, potřebné pro zvládnutí proudové techniky. Což mělo mnohdy za následek nehody nováčků. V Americe se poprvé objevily první „jet trainery“ v podobě typu T - 33, odvozeného od stíhačky F-80 „Shottingstar“, ve Francii pak Fouga Magister - čistě nebojová verze vyvinutá jako školní letoun a Anglii BAC Strikemaster (tam byl ale po menší úpravě draku přestavěn z vrtulového Hunting Provost). Tato letadla posléze plnila svou funkci ve státech NATO, jako jedna z prvních. Po zavedení MiGů - 15 a vyšších řad MiGů, vyvstal požadavek právě na konstrukci L - 29 Delfín, jež se stal naším prvním vyráběným letounem s proudovým motorem vlastní konstrukce i s vlastní konstrukcí motoru (M - 701). Letoun byl jen velmi neochotně přiznán sovětskou stranou, jako hlavní výcvikový typ letectvech Varšavské smlouvy, po ukončení srovnávacích testů Ruského Jak - 30, Polské TS - 11 Iskra a našeho L - 29. Sověti dlouho „neskousli“ skutečnost, že jejich „Jak“ zdaleka nepřed-vedl vlastnosti, které do jisté míry tolerují pilotní chyby a spoustu dalších kladů koncepce, jako robustnost podvozku i draku, malou rychlost přistání a možnost použití jako lehkého bitevníku.
