Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- 1/2019
- 2/2019
- 3/2019
- 4/2019
- 5/2019
- 6/2019
- 7/2019
- 8/2019
- 9/2019
- Maketářský mítink po osmé
- AVRO Triplane
- Corsair z XPS
- Ohlédnutí za Krušnohorským pohárem 2019
- Polomaketa na elektromotor Phönix D.I
- Pro mladé i staré - Dlouhán
- Monografie - MiG 21 versus F-16 1. část
- Stavba modelu temžské bárky - TSB Gusty Cat - 2. díl
- MS Naviga NS Bánk 2019
- Neplovoucí model otrokářské lodě „Le Aurore“ - 5. část
- 10/2019
- 11/2019
- 12/2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 9/2019 článek 7
Monografie - MiG 21 versus F-16 1. část
Richard Plíhal
Ukázka z textu:
Jen málo typů letadel se dá zařadit do dějin jako legenda, která slouží nadále ve výzbroji letectev mnoha zemí světa a je schopna stále plnit
své primární úkoly, pro které byla konstruována. Jen pár typů letadel slouží v plné síle již několik desetiletí a s některými se počítá ještě
daleko za horizont roku 2030. Samo sebou nejde o kusy před padesáti lety vyrobené, ale o typy jako takové. Mezi jmenované „Dinosaury“ patří
třeba B-52, C-130 Hercules, CH-47 Chinook a F-5 E dodnes vyráběný a inovovaný na středním východě. Za tuzemské typy, jsoucí neustále ve výrobě,
bych bezesporu uvedl náš L-410 všech verzí a nadčasový L-39 Albatros, tvořící páteř výcviku pilotů poloviny planety. Navíc si cestu do budoucna
nalézá a určitě najde nový L-39 NG. No a právě k těmto letounům ve výčtu právem patří MiG-21 všech provedení, jež se stal nejmasověji
vyráběným nadzvukovým letounem světa, a přiměl západní svět po šoku, co způsobil svým zavedením do výzbroje, nějakým adekvátním způsobem
vyvinout „něco“, co by bylo stejně dobré, ne-li lepší, než zmíněný MiG „dvadcať pjervyj“ nebo „twenty one“, jak jej doma a na západě s pýchou
či obavami nazývali.
Vývoj MiGu 21
Celkově se vývoj stíhaček po ukončení války světové a zejména Korejské
v padesátých letech, ubíral směrem o překročení rychlosti zvuku. Po dramatických pokusech překročit Mach-1
s různými raketovými či proudovými letadly s přímým křídlem, kdy možnosti aerodynamiky těchto nosných ploch dosáhly maxima, konstruktéři pochopil
i, že tudy cesta nevede a započalo se pracovat na aerodynamicky vhodněji tvarovaných trupech a hlavně na šípových křídlech s daleko menším
odporem vzduchu a stabilitou při vysokých rychlostech. Tato letadla již nebyly v podstatě stíhačky zbavené vrtulí s proudovým motorem a tvarem
klasických nosných ploch, ale typy primárně konstruované jako plnohodnotné „tryskáče“. Výsledek na obou stranách byl úspěšný a na oblohu se
dostal F-86 Sabre a MiG-15. Oba stroje plně prokázaly správnost nastoupené cesty a to i ve vzájemném setkání v Korejské válce.
Po tomto válečném křtu se vývoj letounů a to nejen amerických či sovětských, rozjel během pěti let v nebývalý závod světových firem o rychlost.
Jako první vytáhli eso z rukávu „Sověti“
s MiGem-19, USA krátce na to se svým F-100 Supersabre. Oba typy byly první sériově vyráběné stíhačky létající nadzvukovou rychlostí a to kolem
1 400 km/h. MiG-19 byl daleko lehčí než F-100, menší a se svými dvěma motory RD-9B měl i na dnešní dobu skvělou počáteční stoupavost okolo
220 m/s. I přes tyto vlastnosti sovětští inženýři šli během jeho výroby dál do vývoje jemněji tvarovaného typu
s tenčím profilem křídla, jedním motorem a hlavně dvakrát rychlejšího letounu.
