Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- 1/2019
- 2/2019
- 3/2019
- 4/2019
- 5/2019
- 6/2019
- 7/2019
- 8/2019
- Model Vega 9
- Aviatik Berg D.I
- Tak trochu jiná S.E.5a
- JAK UŠÍT PADÁK
- Heinkel 219 UHU (Výr) - dokončení
- Etrich - Taube
- Pro mladé i staré - Macchi M. 7
- Monografie - Me-262 Schwalbe
- Me 262 recenze
- Stavba modelu temžské bárky - TSB Gusty Cat - 1. díl
- MS Naviga NS maket lodí 2019 v Bánk Maďarsko na obzoru
- Neplovoucí model otrokářské lodě „Le Aurore“ - 4. část
- 9/2019
- 10/2019
- 11/2019
- 12/2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 8/2019 článek 10
Stavba modelu temžské bárky - TSB Gusty Cat - 1. díl
Tomáš Krejčí (Tomarack)
Ukázka z textu:
Na úvod jen krátká informace Temžské plachetní bárky jsou pracovní čluny krabicového tvaru s plochým dnem, malým ponorem a pomocnými ploutvemi zpravidla dřevěné konstrukce s typickými červenohnědými plachtami, které se plavily především na řece Temži a jejich mělkých přítocích na jihu Anglie. Velké bárky měly dokonce schopnost plout i na širém moři. Dalo by se říci, že taková bárka - na první pohled nic moc, taková nějaká neohrabaná pomalá plachetnice - komu by se taková věc mohla líbit. Když se ale podíváte blíže, vůbec to není neohrabaná loď, když se musela pohybovat po řekách se svým mohutným oplachtěním a už vůbec ne pomalá. Je zaznamenáno, že tyto lodě při příznivém větru dosahovaly rychlosti až 12 uzlů a nebývalo překvapením, že bývaly rychlejší než tehdejší parníky. Byly to největší plachetnice, které mohly být ještě obvykle provozovány s posádkou jen dvou mužů (a psem...). Jejich vývoj trval několik set let, první záznamy o bárkách existují od 16. století. Průměrná velikost kolísala od 20 do 24 m, výtlak 80-100 tun. Prakticky vozily veškeré zboží od ústí Temže do Londýna, na jaké si jen vzpomenete. Od písku, cihel, stavebního kamene, obilí a potravin, až po seno pro londýnské koně a zpátky zase odpadky a hnůj. Postupem doby se měnil jak tvar jejich trupu, tak jejich takeláž. Nejpoužívanější byla nakonec takeláž rozpěrová o velikosti plachet až 400 m2. Hlavní i zadní stěžeň byly upevněné v „tabernáklech“ (ocelových patkách) umožňujících jejich sklopení při podplouvání pod londýnskými mosty. Největší rozvoj bárek se udál na přelomu 19. a 20. století, kdy jich bylo zaregistrováno kolem 2000. Potom nastal pozvolný úpadek, protože jim začala konkurovat železnice. Velkou ránu jim uštědřila první světová válka, kdy většina posádek musela narukovat a lodě neměl kdo provozovat a udržovat. Mezi válkami se počet bárek ustálil asi na polovině původního množství, jak před válkou. Během 2. světové války následoval další pokles.
