Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 7/2019 článek 5
Heinkel 219 UHU (Výr)
Karel Páník; Foto: Milan Baxa, Pavel Vaněček a autor
Ukázka z textu:
Koncem roku 2016 jsem začal přemýšlet, co bych mohl přes zimu postavit. Po troše surfování na internetu mně padla do oka stavebnice
dvoumotorového nočního stíhače Heinkel 219 Uhu od Modellstudia Tupesy, vyráběná v té době ve stavu základní stavby. To mi vyhovovalo, protože
jsem chtěl ušetřit čas, kterého se mi poslední dobou moc nedostává a zároveň do modelu vložit něco ze svého modelářského ducha. V klasické
konstrukci balza a překližka byla slepená křídla, kormidla a centroplán. Trup a motorové gondoly jsou laminátové skořepiny. Dále stavebnice
obsahovala průhledný kryt kabiny a mnoho bižuterie nutné k sestavení modelu, včetně
pevného podvozku tvořeného ocelovými dráty. Tento letoun se mi už dlouho líbil pro své nezvyklé tvary a atraktivní skvrnitou kamufláž a také
z toho důvodu, že jsem klasický dvoumotorový model ještě nepostavil (zatím jsem měl dvoumotorová letadla jen s motory v tandemu - Dorniery
Wal a Seastar). Rozpětí modelu je 2 400 mm a délka 1 900 mm, což mi vyhovovalo i z důvodu přepravy. Stavebnici jsem se rozhodl objednat a těšil
se na stavbu pěkného stroje.
Předloha
Heinkel 219 byl německý noční stíhací letoun, který sloužil v Luftwaffe v po-
sledních letech druhé světové války. Byl výsledkem požadavku z roku 1942 na zdokonalený noční stíhač, protože spojenci začali bombardovat
v Evropě hlavně v noci. Že šlo o povedený a důmyslný letoun dokládají některé úvahy, podle nichž kdyby byl He 219 zaváděn ve větších počtech,
mohl mít významný vliv na spojenecké nálety. Nicméně hlavně kvůli po-
litickým zásahům na říšském minister-
stvu, kde byl odmítán jako složitý risk, těchto letounů sloužil malý počet, takže až tak významný vliv na válku neměly. Letoun měl prostě smůlu.
Nakonec se do služby přece jen dostal a hned v prvních dnech si na konto připsal několik sestřelů. Byl to v podstatě nejrychlejší vrtulový
bojově nasazený dvoumotorový letoun sloužící u Luftwaffe. Stroj dosahoval rychlosti přes 600 km/h a někdy se mu též říkalo „Moskyto“ z toho
důvodu, že jako jediný německý stíhač byl schopen dohnat
a sestřelit letoun britského letectva De Haviland Mosquito, známého pro jeho dosud nedostižnou rychlost.
Velkou rychlost HE 219 umožňovaly řadové dvanáctiválcové motory Daimler-Benz DB603E každý o výkonu
1 324 kW (1 800 hp) a aerodynamické řešení. Stroj byl vybaven radarem FuG 212 Lichtenstein, který obsluhoval druhý člen posádky sedící zády
k pilotovi. Uhu byl také jedním z prvních letadel druhé světové války, které bylo vybaveno vystřelovacími sedadly. Stroj byl opatřen silnou
výzbrojí skládající se ze čtyř kanonů MG 151 ráže 20 mm ve vaně pod trupem a dva kanony Mk 108 ráže 30 mm v trupu za křídlem tzv. „Schrage
musik“ nastavený pod úhlem 65° se 100 náboji na zbraň. Některé verze měly i dva velkorážné kulomety ráže 13 mm v kořeni centroplánu.
