Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 5/2019 článek 5
Pohonné Superkapacitory
Petr Faitl; MDK Pohořelice u Zlína
Ukázka z textu:
Rád bych navázal na seriál z roku 2012-13, kde jsem se pokusil seznámit čtenáře s problematikou malých maket mým pohledem. Co se týká technologií stavby, jako v každé činnosti dochází k vývoji, nicméně nyní bych se chtěl věnovat již dříve naznačovaným možnostem malých elektropohonů, a to kondenzátory – nebo přesněji - Superkapacitory. Oč se jedná? Zjednodušeně jde o kondenzátor, který se chová jako „zásobník energie“. Ten pak krátkodobě či dlouhodobě (podle kapacity a odběru) dokáže nahradit pohonnou, zálohovací či jinou baterii. Tento způsob dodání energie se ve větší či menší míře již dlouhodobě používá a to i v modelářství. Kouzlo Superkapacitorů (dále je zde budu označovat SC) spočívá hlavně v tom, že se jedná o zásobník energie, který lze velmi rychle nabít a následně vybít do nuly bez dalších ochranných či řídících obvodů. Podotýkám, že mé úvahy zde na téma využití SC pro pohon se týkají výhradně volně létajících modelů! Nedovedu si představit, jak by se choval RC model s takto řešeným pohonem, zejména z hlediska dodávky energie do palubního systému. Tam jednoznačně vyhrává „lipolka“. Není důvod používat SC v rádiem řízeném modelu, kde mohu pohon kdykoliv vypnout. Snad jen pro pomocný pohon, který např. malý model vynese do termiky a dále již není využit. Palubní systém by pak byl napájen z vhodné baterie malé kapacity. Pro tyto úvahy mi posloužila vzpomínka na létání kamaráda Michaela Vosiky, který používal motor na CO2 pro nastoupání a po jeho zastavení model již řídil v kluzu jednokanálovým „pípákem“. Před pár lety mě mimo jiné inspiroval článek o SC firmy Maxwell, dále pak článek o určitých pokusech s relativně velkými (na modelářské poměry) SC články v lodi Lacaille, ale možná více mě inspirovaly malé hotové modely, nejspíše čínské provenience, které se nabíjely z tužkových monočlánků po dobu sotva pár desítek sekund. Některé z nich sice měly ještě malý dvoučlánek NiMH (např. Beechraft Staggerwing), nicméně jiné byly již opatřeny SC. Do modelů těchto parametrů vidět není, většinou je pohon pevně zalepen v pěnovém trupu a tak člověk o „vnitřnostech“ zjistí více až po havárii či při jednorázové m rozebrání modelu. Jeden takový účelový kluzáček e-Hawk 200 jsem si koupil od JR-models. Ne že by nelétal, ale pár vteřin letu v lehoučkém modelu nebylo úplně to pravé. Beechcraft Staggerwing létal daleko zajímavěji a déle.
