Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- 1/2019
- 2/2019
- 3/2019
- Hansa Brandenburg Model Phoenix 20.16
- První zkušební ročník prodejní výstavy Modely je za námi
- Výroba nosníku modelu F3J
- Test motoru AXI 22/20/12 Cyclone
- Polomaketa stíhačky WW II za týden 2. díl
- Lednové F3K na Vypichu
- Supermarine Spitfire MK.IX
- Pro mladé i staré - Anbo-41
- Z mojí modelářské dílny - Krytky na serva
- Monografie – Zlín 526AFS „Kraťas“
- Jak se rodí maketa lodi - 9. část
- Pod plachtami Díl 6. - Banque Populaire VIII, IMOCA 60
- 4/2019
- 5/2019
- 6/2019
- 7/2019
- 8/2019
- 9/2019
- 10/2019
- 11/2019
- 12/2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 3/2019 článek 1
Hansa Brandenburg Model Phoenix 20.16
Alfred Neugebauer
Ukázka z textu:
C a K Rakousko-Uherská firma Hansa-Brandenburg se jako výrobce letounu Hansa Brandenburg v únoru roku 1917 zaměřil na vylepšení nevalných a záludných letových vlastností svého typu dI. A že nešlo jen o změnu, ale vlastně o vznik nového letounu, přejmenovali jej na Phoenix. Firma Phoenix začala vyvíjet nový model stíhacího letounu, kde nejvíc práce a změn soustředili především na zlepšení výhledu pro pilota a zlepšení letových vlastností záludného HB dI. Pro tento účel se pracovalo na dvou rozlišných konceptech. Oba měly v zásadě stejnou předlohu křídel z úspěšné řady stíhacích dvouplošníků Nieuport. Křídla dostala tlustý profil a nový tvar. Mohutné horní křídlo je nasazeno přímo na hřbet trupu tak, aby umožnilo pilotovi co možná nejlepší výhled do prostoru nad letounem. Spodní křídlo bylo pojato jako jednonosníkové půlkřídlo umožňující zlepšení výhledu ve spodní části pod letounem. Hansa Brandenburg v jedné variantě použil stejnou délku trupu jako u standardní dI a druhý prototyp měl prodloužený drak trupu v zásadě převzatý z předchozích letounů. Testovaly se oba prototypy, ale i přes použití výkonnějšího motoru Daimler o výkonu 200 koní Phoenix 20.16 neprokázal při zkouškách v dubnu až květnu 1917 přijatelné charakteristiky stíhačů, což účinně zastavilo vývoj konceptu sesguiplanu a po další úpravě prototypu dospěli k rozhodnutí vrátit se ke klasickému dvouplošníku se stejně velkými křídly, tenkým profilem a centroplánu uchyceném na klasických vzpěrách s mezerou k trupu.
