Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- 1/2018
- 2/2018
- 3/2018
- 4/2018
- 5/2018
- 6/2018
- 7/2018
- 8/2018
- 9/2018
- Rekonstrukce historického motorového modelu MISS A
- Z mojí modelářské dílny – Jednoduchá ohýbačka plechu
- AVIA BA-122
- Ohlédnutí za Krušnohorským pohárem 2018
- 20. ročník Čmelák Model Show
- Wilga PZL 80
- Pro mladé i staré – Vystřelovací kluzák
- Pou du ciel
- Monografie – Zlín XIII
- Staré pověsti modelářské aneb „sága staršího modeláře“ kapitola 7. - část 5.
- „Ústup ze slávy“
- Bitevní křižník H.M.S. Lion
- 10/2018
- 11/2018
- 12/2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 9/2018 článek 12
Bitevní křižník H.M.S. Lion
Archiv Jana Humla
Ukázka z textu:
Po pečlivém vyhodnocení zkušeností z rusko - japonské války a zejména z bitvy u Cušimy, vyvstala na počátku dvacátého století akutní potřeba nové válečné lodi, která by se vyznačovala mohutnou palebnou silou jako právě dokončované bitevní lodi typu Dreadnought, ale současně dosahovala vyšší rychlosti. Tím by se zlepšily manévrovací možnosti nově formovaných bitevních eskader a uplatnily i nové taktické prvky. Přední členové admiralit nejvyspělejších námořních mocností se tehdy zabývali manévrem z éry plachetnic známým jako Crossing the T, při němž rychle plující eskadra kolmo přeťala plavební dráhu protivníka a soustředěnou boční palbou zničila jeho čelné lodě, čímž rozvrátila nepřátelskou sestavu. Tyto a další podněty vedly ke vzniku nového typu válečné lodě - bitevního křižníku. U jeho zrodu stála Velká Británie. Jako první dokončila na jaře 1908 bitevní křižník třídy Invicible, který nesl osm děl ráže 305 mm a dosahoval rychlosti 26 uzlů. Cenu za rychlost však zaplatila pancéřem, který byl na bocích slabší než u předchozích lodí. Jako první zareagovali na novou konstrukci Němci, kteří rok po Britech spustili na vodu křižník Bluecher. Ten měl sice lepší pancéř, ale slabší dělostřelec-kou výzbroj. Skutečně plnohodnotným německým bitevním křižníkem se stala loď Von der Tann z roku 1910. Mezi tím ale přišli Angličané s mírně zdokonalenou třídou Indefatigable a v roce 1909 v loděnicích Davenport započala stavba první lodě nové třídy Lion. Ta se měla stát obdobou tehdy rozestavěných bitevních lodí typu super-dreadnouth, nesoucí děla ráže 343 mm. Lion představoval kvalitativně nový typ bitevního křižníku, který se od svých předchůdců lišil mohutnější výzbrojí, silnějším pancéřováním a takřka o třetinu větším výtlakem. Ve své době byl i největší a nejdelší válečnou lodí na světě. Podobně jako předcházející anglické bitevní křižníky nesl hlavní dělostřeleckou výzbroj ve čtyřech dvouhlavňových věžích, které byly umístěny v ose lodi. Dvě věže byly na přídi stupňovitě nad sebou, jedna uprostřed mezi druhým a třetím komínem, čtvrtá na zádi. O mohutnosti boční salvy svědčí skutečnost, že jeji hmotnost činila 4 536 kg proti 3 084 kg u lodí třídy Indefatigable. Pancéřování se blížilo kvalitě bitevní lodi Dreadnought, ale slabinou zůstávala nedostatečná ochrana muničních komor. Pohon obstarávala skupina Parsonsových turbín napájených parou z dvaačtyřiceti kotlů typu Yarrow. Pod kotly se topilo dílem uhlím a dílem topným olejem. Maximální rychlost byla značná. U lodi Princess Royal, jedné ze sesterských lodí Lionu, se v námořní ročence z roku 1912 uváděla 34,7 uzlu, avšak skutečnost byla střízlivější. Ve službě lodi zpravidla dosahovaly nejvyšší rychlost kolem 28 uzlů.
