Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- 1/2018
- 2/2018
- 3/2018
- 4/2018
- 5/2018
- Boeing Stearman
- Diferenciace křidélek versus butterfly
- Jak se naučit létat – 6. díl
- Turbo Beaver EPO 1520 mm - Test
- Vákuované krídla krok za krokom - Díl 2
- Fokker DR VIII z depronu
- Jak jsem stavěl vírník
- Pro mladé i staré – EPP Jet
- Lisování z plastu
- Monografie – L-410 Turbolet
- Otevírání vody na Lánech
- Staré pověsti modelářské aneb „sága staršího modeláře“ kapitola 7.
- Přestavba turbínky a nová loď
- 6/2018
- 7/2018
- 8/2018
- 9/2018
- 10/2018
- 11/2018
- 12/2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 5/2018 článek 12
Staré pověsti modelářské aneb „sága staršího modeláře“ kapitola 7.
Jiří Špinar
Ukázka z textu:
Bylo to asi v roce 1995, kdy jsem na MS v Německu poprvé viděl lodní model s funkčním parním pohonem. Tehdy ještě nebyla Navigou vypsána zvláštní třída pro tento typ maket a tudíž předmětný model byl zařazen do třídy F2. Byl to onen moment, který mě postupně přivedl k modelům lodí poháněných funkčním parním strojem, ale přiznám se, že to byla cesta značně trnitá. První kroky byly jen teoretické, o parním pohonu jsem v podstatě věděl jen něco málo ze středoškolské fyziky, čili bylo nutné opět bádat v příslušné literatuře a příležitostně hledat kolegy podobně postižené, kteří však již nebyli začátečníci. Tak jsem postupně získal základní poznatky a s pomocí známého kolegy, který mi věnoval komponenty pro budoucí parní pohon – díly oscilačního parního dvouválce (vrtání 12 mm, zdvih 16 mm) a vodotrubnatý kotel. Dle jeho instrukcí jsem dokončil parní stroj a vyrobil lihový hořák, respektive upravil hořák ze starého lihového vařiče, který jsem nalezl na půdě. Vše jsem instaloval na prkénko, propojil hadičkami, nalil vodu do kotle, líh do nádržky, nahřál hořák, který v zápětí začal pracovat a čekal, co se bude dít. Asi za deset minut se voda vařila a k mému údivu se stroj sám rozběhl, ale jen na pár minut. Jak stroj začal odebírat páru a tlak v kotli klesal, otáčky stroje se snižovaly až do zastavení – hořák neměl dostatečný výkon. Nezbylo než bádat dál, jak vytvořit hořák na líh tak, aby jeho výkon udržel stroj v chodu. Nastala tak „lihová éra“ systému pokus – omyl. Mořil jsem se s „lihem“ asi rok, ale musím přiznat, že výsledky nebyly valné, ač určitý pokrok se dostavil, tlak v kotli se udržel na takové výši, že se stroj již nezastavoval, ale jeho otáčky byly jen tak „co noha nohu mine“. Prozatím jsem nic lepšího k dispozici neměl a tak začalo přemýšlení, do čeho primitivní parní strojovnu namontovat.
