Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- 1/2018
- 2/2018
- 3/2018
- Pelikán – historický soutěžní motorový model
- Přijímače Duplex řady REX Assist – 3. část
- Jak se naučit létat – 4. díl
- Z mojí modelářské dílny – Jak jsem si na to posvítil
- Yak 54 MP indoor – EPP akrobat
- Výroba kuželové uhlíkové trubky na model FXJ
- RC maketa letadla Z-37 Čmelák
- Pro mladé i staré – Morane–Saulnier Type L 2. část
- Piraňa
- Jak se rodí maketa lodi 7. část
- ELCO PT Boat 2. díl
- Staré pověsti modelářské aneb „sága staršího modeláře“ kapitola 5.
- 4/2018
- 5/2018
- 6/2018
- 7/2018
- 8/2018
- 9/2018
- 10/2018
- 11/2018
- 12/2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 3/2018 článek 12
Staré pověsti modelářské aneb „sága staršího modeláře“ kapitola 5.
Jiří Špinar
Ukázka z textu:
H.M.S. Warspite
Druhým modelem, který jsem si pro třídu C2 vybral, byla anglická bitevní loď H.M.S. Warspite po první přestavbě z roku 1931 v měřítku 1:150.
Toto měřítko jsem zvolil záměrně, aby model byl schopen přepravy v mém malém autě. (V měřítku 1:100 by délka modelu byla téměř 2 m, takto je
to jen 1,3 m). V přípravné fázi jsem se snažil sehnat co nejlepší dokumentaci, což mi s přestávkami trvalo téměř pět let. Nejvíce mě v tomto
ohledu pomohla kniha „Anatomy of the Ship“, speciálně zaměřená na tuto loď. Publikaci jsem koupil v knihovně námořního muzea v Amsterodamu při
účasti na ME – C ještě se starou lodí.
Zvolené měřítko co do velikosti modelu vyhovovalo, ale stavba se tím značně zkomplikovala. To co bylo na Duiliu malé bylo na Warspitu o 50 %
menší a množství detailů se zvýšilo cca 5x.
Trup, až na poměrně složitý průřez, nečinil při stavbě velké potíže a proběhl již dříve popsaným způsobem klasickou metodou, tj. kostra, plaňky,
laminát a v závěru s nezbytným plátováním.
Nástavby jsem stavěl převážně z mosazného plechu síly 0,2 mm, již popsanou a osvědčenou metodou. Jistý problém nastal se stavbou hlavní věže,
jejíž patra jsou převážně otevřená, což je sice efektní, ale na stavbu poměrně náročné, jelikož jednotlivými patry procházejí šikmé trubkové
nosníky. Aby bylo možné provést dvoubarevné provedení, každé patro jsem sestavoval zvlášť, včetně barvení. Každý trubkový nosník je opatřený
„zámkem“ a v konečné fázi do takto připraveného osazení jsem sestavoval již jednotlivá patra zcela hotová, tj. nalakovaná a osazená veškerými
detaily.
Samostatnou kapitolu by mohl tvořit popis stavby záchranných a služebních člunů. Celkem jich na této lodi bylo instalováno 18 v deseti druzích.
