Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- 1/2017
- 2/2017
- 3/2017
- 4/2017
- 5/2017
- 6/2017
- Sokol 1949 – Wakefield na elektropohon
- IX. ročník memoriálu Henryka Jerzyka
- Automatické řezání nosných ploch z polystyrenu
- Výroba vlnek na povrchu křídla modelu
- „Srdcovka“ Z-50
- Pro mladé i staré – Tatra T.131 – 1. část
- Váha – tahoměr na drony, ale i pohony plošníků
- Monografie – AVIA B-35 / 135
- Jak se rodí maketa lodi, 5. část
- Vyžlovka 2017
- 7/2017
- 8/2017
- 9/2017
- 10/2017
- 11/2017
- 12/2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 6/2017 článek 5
„Srdcovka“ Z-50
Podle informací Pavla Dvořáka napsal Petr Janoušek
Ukázka z textu:
Kdo by neznal náš legendární Zlín Z-50, československý, respektive český, speciální akrobatický letoun. Jedná se o celokovový dolnoplošník s pevným podvozkem, první sériově vyráběný speciální akrobatický letoun na světě. O jeho vývoji bylo v Moravanu Otrokovice rozhodnuto v roce 1973 a první vzlet se uskutečnil v roce 1975. Veškeré práce na prototypu proběhly na tehdejší dobu v rekordně krátkém čase. V roce 1976 začala sériová výroba a první úspěch Z-50 slavil na mistrovství světa v Kyjevě, kde s ním Ivan Tuček získal třetí místo. Dalších světových sportovních úspěchů na tomto typu dosáhli naši piloti Ivan Tuček, Ing. Pospíšil, Petr Jirmus a Martin Stáhalík. Z poslední doby obzvláště Flying Bulls v čele s Radkou Máchovou. Letoun byl za svoji éru vyráběn v 6-ti verzích, z nichž nejpočetnější byla verze Z-50LS. Té bylo vyrobeno 34 kusů. Můj kolega Pavel Dvořák ze Spolku leteckých modelářů Litomyšl mne požádal, zda bych o jeho Z-50 napsal článek. Důvodem bylo, že jsem se stal tak nějak nejmenovaným dopisovatelem SLML, ať již do modelářských časopisů nebo do Lilie, což je časopis města Litomyšl. Pavel se ve svých 50 - ti letech vrátil k modelaření a podobně i jako já obdivoval v sedmdesátých letech minulého století akrobatický speciál Z-50. Aby ten návrat ke stavbě modelů nebyl přímo „rovnýma nohama“, tak si nejdříve pořídil stavebnici o rozpětí 1000 mm. Po osvojení návyků řízení mu ale již nestačila a proto se rozhodl u firmy Kostka modelcentrum zakoupit Z-50 ještě větší a to rozpětí 1600 mm od čínského výrobce. Oba tyto modely byly poháněny elektromotorem. Pavel měl radši většího z nich a pravidelně ho proháněl nad Vlkovským letištěm. I v modelařině ale platí staré české pořekadlo, že s jídlem roste chuť a že přece jenom éra tohoto typu musí vrčet a být vidět. Tak vznikl nápad postavit si jej na benzínový motor jako maketu v měřítku 1:4 o rozpětí 2200 mm. Tato velikost byla ještě úměrná Pavlovým přepravním i finančním možnostem. Požádal našeho spolkového konstruktéra Ing. Milana Šmejce, zda by mu uvedený model vykonstruoval pro vyřezání dílů laserem. Podkladem byl pouze malý třípohledový výkres z monografie v modelářském časopisu. Konstrukce se ale nenarodila hned, přestože na první pohled vypadá jednoduše. Ale po třech měsících různých konzultací byla hotova včetně řezacího plánu. Vypálení jednotlivých dílů na laseru se ujal další náš spolkový kolega Sláva Štorek.
