Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- 1/2017
- 2/2017
- 3/2017
- RC Modely Slow Flyer 2017 – 17. ročník
- Výroba křídla technologií pozitivního laminování na XPS ...
- Valach Motors VM 170 B2-4T Mk.2 v italském Modellismo, 1. část
- Kluzák Otto Lilienthala – 1894
- „Minilakovna“ chudého modeláře
- Takové to domácí létání
- MX2 Toxic od Hacker Model Production
- PZL-101 Gawron
- Pro mladé i staré, Airco D. H. 2
- Test a vývoj protiběžného pohonu (převodovky) od firmy Hendrych...
- Dvoukanálový nabíječ SKY RC Ultimate Duo 1400W/30A
- P51D Mustang z EPP
- Jednoduché osvětlení modelu
- Rekonstrukce starého parního stroje
- 4/2017
- 5/2017
- 6/2017
- 7/2017
- 8/2017
- 9/2017
- 10/2017
- 11/2017
- 12/2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 3/2017 článek 14
Rekonstrukce starého parního stroje
Jiří Voráček
Ukázka z textu:
Šoupátkový dvouválec, který jsem začal upravovat, je starý asi deset let, možná více. Naposled plul v lodi určitě na závodech Naviga v roce 2009 v německé Pirně. Z obrázků je patrné, že jsem celou konstrukci „mordoval“ podle svých nápadů – šoupátkové komůrky jsou odsazené od těla válce a pro vstupy páry jsou použity měděné trubičky. Válce určitě byly původně oscilační, ale mě se to moc nelíbilo, a tak jsem jim přidělal šoupátka a vyrobil tak trochu dokonalejší šoupátkový stroj. Vstupy páry jsou daleko od sebe, bohužel to nešlo jinak udělat. Oscilační stroj potřebuje vstupy páry co nejdál od sebe, aby vyklopením válce na druhou stranu zůstal nějaký kousek materiálu mezi otvory pro vstup páry. Snažil jsem se, jak je vidět na obrázcích, stroj vylepšit – jsem sice jen poučený elektrikář a mechanika a její zákonitosti mi „není dána“, ale o to více mě baví objevovat to, co se učí strojaři a nástrojaři ve škole nebo v učilišti. Bohužel jsem na průmyslové škole měl mechanickou technologii jen deset měsíců a moc jsem „tomu nedal“. Přidal jsem strojku něco jako vedení pro pístní tyč – dvě tyčky a k nim hlavu – zdráhám se to nazvat „křížák“, ale ono to tak opravdu vypadá – komplikovaný bronzový obrobek s dvěma půlválcovými drážkami. V těch jsou umístěny tyčky, po kterých se součástka pohybuje. Proti pracím mých kamarádů je to primitivní, ale snad to trochu funguje. Před rokem jsem stroj vybavil novými šoupátky – staré mosazné asi netěsnily, a tak jsem chtěl vyrobit přesnější – amatérská konstrukce se však nedá nějak pozoruhodně vylepšit. Sháněl jsem se po bronzové tyčce o průměru 7 mm, bylo mi však řečeno, že se nevyrábí, a tak jsem vzal zavděk ocelovou o stejném průměru. Neměl jsem moc času a strojek jsem chtěl ze dne na den vylepšit – blížily se naše kamarádské závody ve Stupavě. Loď asi dvakrát opravdu plula, ale pak jsem zapomněl do šoupátek nakapat olej a uložil ji k zimnímu spánku. Po čase jsem, když jsem šel kolem lodičky, zkusil zatočit šroubem, ale ono to nešlo. Jak by mohlo – voda z páry způsobila korozi a šoupátka se zablokovala v mosazných komůrkách opravdu „na krev“. Nyní přes zimu jsem měl volno, a tak jsem z lodi „vyoperoval“ strojovnu, rozebral stroj a začal jej předělávat.
