Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- 1/2017
- 2/2017
- 68. ročník Spielwarenmesse v Norimberku
- Stavebnice Cool Master RTF
- Spitfire Mk.IX ze stavebnice Seagull
- Stolek pro modelářskou frézku a pilku
- „Minilakovna“ chudého modeláře
- Drony, směrovky a já
- Nabíječ Voltcraft Charge Manager 410
- Větroň Racek 3 „Mrkev“ a jeho model
- Pro mladé i staré, Bristol Scout
- Monografie, Martin Baker MB 5
- Pojďme si vystřelit, 2. část
- Jak se rodí maketa lodi, 3. část
- Hořáky pro parní lodě
- 3/2017
- 4/2017
- 5/2017
- 6/2017
- 7/2017
- 8/2017
- 9/2017
- 10/2017
- 11/2017
- 12/2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 2/2017 článek 12
Jak se rodí maketa lodi, 3. část
Ivan Grňa, MORAVA TEAM
Ukázka z textu:
Minulou část jsme zakončili oplaňkovanou kostrou trupu a vybroušením tohoto potahu do co možná nejvěrohodnější podoby předlohy. Výrazně si tak ulehčíme následující práci, tedy laminování trupu. Před léty jsem v podobném seriálu povídání o laminování trupu začínal asi takto: „Laminování, nejčernější noční můra většiny začínajících lodních modelářů...“. Proč se této činnosti tolik báli? Doufám, že je zde minulý čas již na místě. Modely lodí se stavěly i v době před vynálezem epoxidových pryskyřic a tehdy se trupy natíraly nejrůznějšími laky. Tuším, že nejčastěji šlo o lodní lak. Je to možné i dnes, ale je to stejné jako zapalovat oheň v krbových kamnech křesadlem. Pokud však v sobě překonáte odpor k „mírnému“ pokroku, zjistíte, že laminováním vytvoříte pevnou, takřka nezničitelnou skořepinu, tzv. sendvič. Nemusíte si potom dělat starosti se žloutnoucím lakem, prasklinami atd. Také se trup nebude v rukách při další práci vlnit jako had. Zkušení stavitelé plachetnic mě pro to lakování prosím nekamenujte, mluvím k začátečníkům. Jak tedy na to. Doufám, že vybroušený trup máte stále kýlem nahoru na pracovní desce. Nyní je třeba si rozmyslet, čím trup potáhnete. Dávám přednost středně hrubé skelné tkanině. Gramáž neznám, nekupoval jsem ji, ale dostal. Není to ani pavučinka a ani pytlovina, něco mezi tím. Dále je potřeba epoxidová pryskyřice, a to taková, která se bude snadno míchat s tužidlem. Jsem pamětník, a tak používám CHS 1200. Od těch dob, co jsem manželce zabavil nevyužitou digitální váhu na dopisy, poctivě připravované množství vážím a kapátkem přidávám tužidlo – 3 g pryskyřice a 5 kapek tužidla, 5 g a 8 kapek atd. Necím se dobře u těch návodů, kde stojí na 100 dílů pryskyřice 1 díl tužidla apod. Vážením jsem konečně dosáhl toho, že pryskyřice je příští den opravdu vytvrzená, což před obdobím „digitalizace“ mé práce dost často nebyla pravda.
