Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- 1/2015
- 2/2015
- 3/2015
- 4/2015
- 5/2015
- 6/2015
- RC Retro
- Brněnské Aero A-18
- Akrobatické modely nad Svätým Jurom
- Výroba formy a kompozitového křídla s výraznými detaily, 3. díl
- Útěkový větroň Colditz Cock
- Pro mladé i staré, B-737 - „prouďák na vysílajdu“
- Kapitola druhá – Mezinárodní mistrovství Slezska...
- Jak to bylo na Vyžlovce očima „jezdiče“...
- Nová maketa Glyde Puffer Vital Spark, 2. část
- Mistrovství ČR tříd FSR-V pokračovalo...
- 7/2015
- 8/2015
- 9/2015
- 10/2015
- 11/2015
- 12/2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 6/2015 článek 8
Jak to bylo na Vyžlovce očima „jezdiče“...
Pro RCM Jiří Voráček
Ukázka z textu:
Obvykle první závody parních lodí na Vyžlovce (vždy kolem 16. 4.) se tentokrát konaly z důvodů nemožnosti najít vhodný termín docela pozdě, takže jsme se tam setkali až v sobotu 23. května. Ale posunutý termín našeho setkání účastníky potěšil. Předtím vždy v polovině dubna počasí nebylo nic moc, letos jsme si ho užili lépe. Nepršelo a vítr byl „střední“. Nečekali jsme, že se bude někdo potápět pro loď co podlehla vlnám a větru, ale co kdyby, že. Takže všichni měli na lodích plováček na provázku na označení místa ponoru. Přece jen před asi třemi lety se potopil kolegovi kolesáček, a co víc, na dně ležel dnem vzhůru, takže se nedal ani „vyhmatat“ šlapáním, ani ulovit sítí. Proto tohle nutné řešení, ale tentokrát se naštěstí žádná loď nepotopila. Z mého pohledu to byla povedená akce, ale pro mě osobně honička. Počátkem května mi totiž přijela po 12 letech sestra z USA a musel jsem se o ni postarat (takže návštěvy známých, známí navštěvovali nás, my jsme objížděli zajímavá místa a dokonce hned po Vyžlovce jsme vyrazili do jižních Čech a pak do Salzburku), k napsání opožděné reportáže jsem se „dokopal“ až nyní. Ve čtvrtek ráno jsem odvezl sestru na letiště, lodě nacpal do auta a odjeli jsme na závody do Jinolic, takže až po 10 dnech konečně sedám k PC a pracně vzpomínám, jak to bylo. Akce přímo gardově připravená proběhla, troufám si říct, dokonale. Organizace i zabezpečení v režii Petra a Ladouše neměly chybu. Takže – jen pro zajímavost obrázek z nakládání mých plavidel do malé Fabinky – sedadla ven, přední posunuté maximálně kupředu, někam umístit nutné vybavení a putovní cenu Titanic za potopenou loď a jen tak tak jsem se tam vešel i já. Ale při pomalé jízdě, aby se nic nevyklepalo, jsem dorazil a lodě byly kupodivu funkční a konečně se předvedly kamarádům a asi 50 divákům v plné kráse.
