Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- 1/2015
- 2/2015
- 3/2015
- 4/2015
- 5/2015
- 6/2015
- 7/2015
- 8/2015
- 9/2015
- 10/2015
- 11/2015
- 24. ročník Model hobby
- Racek PB-5, stavební popis k plánu modelu
- Neformální představení motoru H16. Podrobné představení motoru
- Tretia dvojsúťaž kategórie RC-XXL
- Savoia-Marchetti SM.79
- Z mojí modelářské díly (Nové panty)
- Pro mladé i staré, Fokker Universal, minimaketa...
- Přestavba staré lodi Česma
- Fire Boat. Stavebnice modelu hasičské lodi
- Lodní modeláři sekce FSR...
- 12/2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 11/2015 článek 5
Savoia-Marchetti SM.79
Václav Janko, šéfredaktor RCM
Ukázka z textu:
Piloti 12. storma (perutě), kam byly letouny přiděleny, je nazvali „zelené myši“, což má v italštině význam jako něco neuvěřitelného. Závod se nakonec neuskutečnil a místo něj Francie uspořádala závod Istres - Damašek - Paříž. Pro tento závod bylo připraveno pět letounů S.79CS, imatrikulovaných podle jmen pilotů: I-BIMU – piloti Biseo a Mussolini, I-TOMO – piloti Tondi a Moscatelli, I-LICA – piloti Lippi a Castellani, I-CUPA – piloti Cupini a Paradisi, I-FILU – piloti Fiori a Luccini. Dále se soutěže zúčastnil jeden sériový neupravený S.79, imatrikulovaný I-ROTR. Všech šest letadel dolétlo do Damašku v čase pod šest hodin průměrnou rychlostí 418 km/h. Další účastník na britském D.H.88 dosáhl rychlosti jen 349 km/h a nejrychlejší z francouzských letadel dosáhlo rychlosti pouhých 299 km/h. Při vzletu z Damašku došlo k poškození stroje I-LICA, ale další S.79CS obsadily v cíli soutěže první tři místa, dále šesté místo a neupravený S.79 skončil osmý. Před koncem roku 1937 byly tři ze Savoií S.79CS upraveny na variantu S.79T k letu Řím - Rio de Janeiro, který měl předcházet pravidelné civilní dopravní lince společnosti LATI (Linee Aeree Transcontinentali Italiane). Do strojů bylo instalováno bohatší přístrojové vybavení, autopilot a další palivové nádrže. Na S.79T I-BISE (ex I-BIMU) letěli Biseo a Paradisi, na I-MONI (ex I-CUPA) Nino Moscatelli a Gori Castellani, na třetím upraveném speciálu I-BRUN (ex I-FILU) pak Bruno Mussolini a Renato Mancinelli. 24. ledna 1938 osádky vzlétly z Guidonie do Dakaru, jediné zastávky na trase. Dvě S.79T přistály po trase dlouhé 9842 km v Riu 25. ledna s časem 13,5 hodiny. I-MONI po vzletu z Dakaru utrpěl defekt na vrtuli avšak osádce se podařilo doletět na dva motory do Natalu a po opravě dolétl 26. ledna do Ria de Janeira. Brazilská vláda po výkonech italských letců jeden letoun S.79T zakoupila pro své armádní letectvo, zbylé dva stroje byly italskými úřady Brazílii darovány. S trupovým označením K-420 až K-422 zůstaly v brazilské službě do roku 1944.
