Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- 1/2014
- 2/2014
- 3/2014
- 4/2014
- 5/2014
- Malý akrobat RAPL. Velký návrat...
- Křídla s polystyrenovým jádrem počtvrté
- Laguna aneb tři metry potěšení
- Sorrento, elektrovětroň pro náročné (nabídka plánku)
- Boeing B-17G Flying Fortress
- Telemetrie v modelech letadel
- Pro mladé i staré, Fokker F-XVIII, stíňák dopravního letadla
- Výstava modelů ve Frýdku-Místku
- Z mojí modelářské dílny, Řezačka na polystyren jinak
- Alternativní pohon pro TBS Discovery Pro...
- For Model 2014
- 6/2014
- 7/2014
- 8/2014
- 9/2014
- 10/2014
- 11/2014
- 12/2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 5/2014 článek 4
Sorrento, elektrovětroň pro náročné (nabídka plánku)
Pro RCM Leopold Walek
Ukázka z textu:
Hned vysvětlím: Poslední dovolenou jsem trávil na trase Řím – Vesuv – Pompeje – Sorrento – Capri – Neapol. Ve městě Sorrento jsem pobyl jen krátký podvečer před ranním odjezdem trajektem na ostrov Capri. Většina přátel ze zájezdu zamířila na procházku k přístavišti, já jsem se vydal naopak – jak už mám ve zvyku – směrem do kopce. To byl ten osudový nápad, protože jsem přišel na startoviště modelů italských modelářů. Je to místo jako stvořené pro modelářský sen. Po pravé ruce panorama Vesuvu včetně Pompejí, pod nohama nádherné starobylé Sorrento, celý obzor zarámován Středozemním mořem s brázdami lodí plujících na Capri či do Neapole. Letové podmínky zcela nevhodné pro těžké svaháky, avšak jako stvořené pro elektrolety. Těch tu poletovalo najednou 16, od polystyrenových samokřídel až po makety větroňů. Jako ráj to sice připadalo snad jen mně, dvojnásob však tehdy, když se našel odvážlivec, který měl také plyn na levé ruce a kormidla na pravé. Svěřil mi řízení svého ne právě malého modelu elektrovětroně a když po několika vteřinách zjistil, že jsem „in“, odkráčel k batohu pro lahvinku „Limoncella“, což je místní, neuvěřitelně chutný, alkoholový nápoj s převahou citronové barvy i příchutě, aby bylo čím zapít přátelství. Přistávali jsme všichni do rudě zbarveného západu slunce s jeho odrazem od mořské hladiny, a přiznám se, že jsem na to moc neviděl – nějak mi právě „zapršelo“ do očí… Ti starší pochopí, proč mě v tomto okamžiku napadlo: „včil už možu umřeť“. Takže na letošní dovolenou – samozřejmě do téhož místa po navázání a celoročním udržování kontaktů – pojedu vybaven svým modelem.
