Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- 1/2014
- RC Modely Slow Flyer 20124 (pozvánka)
- Kwik Fly MK 3 – made in LMK Drozdov po 40 letech
- Křídla s polystyrenovým jádrem pro větší model
- Zkusil jsem létat s gyrem bavarian DEMON Cortex
- Spitfire Mk. IX
- Začínáme s Aircombatem
- Nový a vítězný Boeing Stearman (1:4)
- 3D tlačiareň
- Nočné vtáky alebo lietanie s modelmi v noci
- Elektronické vypínače z produkce firmy JETI model
- Jak také na maketářské „vychytávky“
- Jolie Brise, stoletá krasavice, 2. část
- 2/2014
- 3/2014
- 4/2014
- 5/2014
- 6/2014
- 7/2014
- 8/2014
- 9/2014
- 10/2014
- 11/2014
- 12/2014
- 1/2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 1/2014 článek 11
Jak také na maketářské „vychytávky“
Pro RCM Drobek - Vláďa Kusý, Modelcentrum Litvínov
Ukázka z textu:
Když jsem přemýšlel, s jakým modelem se zařadit už mezi třímetrové obříky a zároveň se s ním zúčastňovat i leteckých modelářských dnů, padla moje volba na Fokkera E-III, kterého měl v měřítku 1/3 ve své nabídce výrobce stavebnic - Martin Hubený. Bylo známo, že Martinovy modely měly, respektive mají, vynikající letové vlastnosti a co do shody se vzorem jsou na vysoké úrovni. Jak už jsem psal, bylo definitivně rozhodnuto. Jelikož originál fokkera zrovna nehýřil detaily a různými „finesami“, které vdechují maketě duši, přišla na řadu korespondence mezi kamarády ohledně dokumentace na tento typ. Jednalo se nejenom o detaily, ale i o zbarvení konkrétního stroje Ernsta Udeta, tehdy ještě létajícího u Jasty 15. Hodně mi pomohl Milan Dušek, který je takový shromažďovatel, možná lépe řečeno (bez urážky) syslík, na všechny možné plány a podklady. Mít za kamaráda takového člověka, to je doslova poklad! No, ale musím přiznat, že něco málo jsem měl i já sám doma a také archiv firmy Eduard je velmi obsáhlý. Po nashromáždění potřebných dokumentů (ale těch není nikdy dost) začala práce s poznámkovým blokem a tužkou. Do něj jsem si kreslil případný postup výroby a umístění všech vyčtených detailů. Nevím, zda je vhodné prozradit a zveřejnit na stránkách tohoto renomovaného časopisu, kde – respektive v jaké domácí místnůstce – se mi nejlépe dokumenty studují a lupou prohlíží fotografie. No asi tušíte, že je to právě na toaletě. No, nevím jak kdo, ale já tam mám i knihovničku. Vím, pro některé z vás je to třeba odporné, ale mně to plně vyhovuje. A také, tam se mi nejlépe vymýšlí pracovní postupy. Po zdokumentování detailů a promyšlení jejich výroby začne jejich vlastní realizace. Prohledám svoje velké „odkládací šufle“ a shromažďuji potřebné drobnosti, o kterých si myslím, že mohu při výrobě potřebovat. Na stole se hromadí destičky ABS, staré kreditní karty, firemní propisovačky, zbytky různých obalů, kousky bovdenů, stará víčka „od všeho“ a části stavebnice Lego, které mi doma zbyly po již odrostlém synkovi. Tím výčet materiálů raději ukončím, protože popisovat vše, co mohu najít za „poklady“ ve svém šuplíku, by dalo na samostatný článek.
