Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- 1/2013
- 2/2013
- 3/2013
- 4/2013
- Mustang „Miss America“ (Hacker Model Production, ČR)
- Vysílač JETI DS-16
- Jak postavit velký a lehký model? Ocasní plochy o malé hmotnosti
- Moje „Bouchačka“, Boeing P-26 Peashooter
- Iljušin IL-2 „Šturmovik“
- Z mojí modelářské dílny – Lenost a Turínské plátno. Jak se to rýmuje
- Z mojí modelářské díly, Katapult pro start modelů
- Z mojí modelářské dílny – Motorová lupenková pilka za tři stovky
- Od jednoplošníků k mnohoplošníkům (2. část)
- Přijeďte v květnu na Kristýnu
- 5/2013
- 6/2013
- 7/2013
- 8/2013
- 9/2013
- 10/2013
- 11/2013
- 12/2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 4/2013 článek 9
Od jednoplošníků k mnohoplošníkům (2. část)
Jiří Nožička st.
Ukázka z textu:
V prvním milánském období se Leonardo zabýval studiem a návrhem ornitoptér poháněných silou vyvíjenou pilotovým tělem. Nejméně dokonalé a tedy pravděpodobně nejstarší z nich bylo jistě několik centů vážící monstrum s člunovitým „trupem“ na vyvýšeném a několika nohami podepřeném podstavci, do nějž se vstupovalo odspodu po žebříku do rámu pro stojícího pilota, který šlapal do pedálů a tím měl pohánět vlastní vahou navijákový a bubnový mechanismus pohánějící křídla provedená na principu dvojzvratné páky kývavě mávající v příčné rovině letadla. Schéma tohoto stroje, jejž Gibbs – Smith zařazuje v [4] do období 1486 – 90). Křídla jsou načrtnuta pouze v náznaku.) téhož obrázku je schéma podobného poněkud odlehčeného stroje s některými „trupovými“ prvky ve sklápěcím provedení. Tentýž historik zařazuje do r. 1487 a později schémata několika lehčích ornitoptér s rámovým trupem pro ležícího pilota, který měl pohánět ornitoptéry s ptačími křídly střídavým nebo současným trčením nohou. Na obr. 2.13 je hrubé schéma takové ornitoptéry, kde se poprvé vyskytuje náčrt ptačích křídel, na jednom z podobných náčrtů je naznačena i kostra plochého ptačího ocasu. V pozdějších provedeních zapojil Leonardo do pohonného systému i pilotovy ruce (obvykle měly obstarat vratnou část mávnutí) a dokonce i hlavu pokrytou vhodně tvarovanou čepicí, k níž měly být připojeny křížové kormidelní plochy. Do této doby spadá Leonardův zájem o anatomii ptačích křídel a první pokusy o odhalení tajemství ptačího letu. V době přechodu k ležícím pilotům začal Leonardo pochybovat o energetické dostatečnosti pilotových svalů*). V posledních Leonardových projektech najdeme projekty využívající energie napjatosti vložené do luku napojeného do mávacího mechanismu ornitoptéry. Pro první mávnutí mělo sloužit napnutí luku před vzletem, napnutí pro event. další mávnutí už záleželo na pilotovi.
