Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- 1/2013
- RC Modely Slow Flyer 2013 (pozvánka)
- Jak postavit velký a lehký model?
- Red Baron 1200 (Hacker Model Production, ČR)
- Jak vznikala „nová“ Valkyrie
- Jak jsem stavěl SPADa, aneb návrat ke „špejlím“
- Malé makety, 11. část
- Fw 190 1:4, aneb „Jak rychlokvaška k modelu přišla“
- Postavte si minimaketu Praga Baby E-114M
- Palubní přístroje tak trochu jinak
- Bývali Čechové… (24. část)
- Něco nostalgie...
- 2/2013
- 3/2013
- 4/2013
- 5/2013
- 6/2013
- 7/2013
- 8/2013
- 9/2013
- 10/2013
- 11/2013
- 12/2013
- 1/2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 1/2013 článek 9
Palubní přístroje tak trochu jinak
Pro RCM Vladimír Kusý
Ukázka z textu:
Při stavbě polomaket a modelů letadel chce většinou majitel dotáhnout ten svůj aeroplán „téměř k dokonalosti“. Tak začne vymýšlet různé postupy zhotovení palubních desek, budíků a různých „hejblátek“ podle svých schopností, a hlavně – možností. Hodně záleží na tom, do jaké míry se s těmito detaily chcete zabývat. Musím ale podotknout, že v mém případě jde o polomaketu francouzského letadla Morane Saulnier – type N z období Velké války. U tohoto exempláře byly přístroje různě a účelně namontovány do prostoru kokpitu. Tento typ letadla ještě nebyl osazen klasickou palubní deskou, jako pozdější modely. Podobný styl vybavení kabin bez palubních desek použili také na druhé straně fronty Němci u svého Fokkera – E. Já jsem osobně zvolil cestu zjednodušených přístrojů, s ručičkami již předem natisknutými spolu s ciferníkem. Samozřejmě, že prostorově zpracované palubní přístroje by byly asi to pravé, ale pro mé účely jsou tyto popisované „ploché“ dostačující. Tubusy přístrojů nemají dna, to je z důvodu pracnosti při soustružení. Ty nakonec nahradím vlepením kolečka vybroušeného z balzy. Je docela vhodné si nejdříve zjistit, o jaký typ přístrojů ve skutečnosti jde a jak v reálu vypadají. V dnešní době, která je celkem bohatá na leteckou literaturu a také díky internetu, to už není takový problém. Po obstarání potřebných podkladů a rozkreslení těl přístrojů jsem částečně využil kolegu a kamaráda modeláře, který mě docela ochotně nahrubo vytočil potřebné rámečky (tubusy) přístrojů z duralu. Po jejich finálním opracování a dokončení pilníčky a smirkovým papírem přišla na řadu barevná povrchová úprava. Na nástřik používám vyzkoušené rychleschnoucí akrylátové barvy ve spreji zn. „Motip“, matně černou a stříbrnou barvu na disky kol.
