Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- 1/2013
- RC Modely Slow Flyer 2013 (pozvánka)
- Jak postavit velký a lehký model?
- Red Baron 1200 (Hacker Model Production, ČR)
- Jak vznikala „nová“ Valkyrie
- Jak jsem stavěl SPADa, aneb návrat ke „špejlím“
- Malé makety, 11. část
- Fw 190 1:4, aneb „Jak rychlokvaška k modelu přišla“
- Postavte si minimaketu Praga Baby E-114M
- Palubní přístroje tak trochu jinak
- Bývali Čechové… (24. část)
- Něco nostalgie...
- 2/2013
- 3/2013
- 4/2013
- 5/2013
- 6/2013
- 7/2013
- 8/2013
- 9/2013
- 10/2013
- 11/2013
- 12/2013
- 1/2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 1/2013 článek 7
Fw 190 1:4, aneb „Jak rychlokvaška k modelu přišla“
Pro RCM Vlastimil Srna
Ukázka z textu:
Model 1
Stavbu prvního „Fockewulfa“ jsem započal 13. 3. 2009. Po detailním prozkoumání obrovské krabice jsem ihned pochopil, že jsem mírně řečeno „přecenil
své síly“. Nedostatečná osobní znalost vyžadovala doplnit si mnoho pracovních postupů i práci s materiály. Stavbu jsem začal na křídle. Kdo mě zná, ví,
že mám rád detaily, které jsou kolikrát proti letovým vlastnostem a hlavně mají dopad na hmotnost, ale zase jsou krásné… No, co budu povídat…, některé
věci jsem se svými tehdejšími znalostmi neuměl, část prací jsem zadal a model dokončil. Tento pokus mi dal ale strašně moc i přesto, že model nepřežil
zálet – ovšem pokud lze takový zálet započítat jako zážitek.
A co je nejdůležitější, díky tomu jsem se seznámil s dobrou partou nadšenců, bez nichž snad tento koníček ani provozovat nelze a za to jsem asi
nejvděčnější právě tomuto modelu. Zálet proběhl 24. 8. 2010 – šlo o první a poslední let. Model měl těžiště víc vzadu, než byl schopen snést. Do vzduchu
se dostal jen díky síle motoru Moki 250, a bylo jasné, že nebude schopen rozumně přistát. Užil jsem si svých 7 minut letu, kdy jsem model honil po obloze
a každá zatáčka na křidélkách byla neuvěřitelným adrenalinem, zda se model nezhroutí k zemi. Věřte, užil jsem si to, i když jsem následně model po pokusu
o přistání „na ruce“ poslal k zemi.
