Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- 1/2013
- RC Modely Slow Flyer 2013 (pozvánka)
- Jak postavit velký a lehký model?
- Red Baron 1200 (Hacker Model Production, ČR)
- Jak vznikala „nová“ Valkyrie
- Jak jsem stavěl SPADa, aneb návrat ke „špejlím“
- Malé makety, 11. část
- Fw 190 1:4, aneb „Jak rychlokvaška k modelu přišla“
- Postavte si minimaketu Praga Baby E-114M
- Palubní přístroje tak trochu jinak
- Bývali Čechové… (24. část)
- Něco nostalgie...
- 2/2013
- 3/2013
- 4/2013
- 5/2013
- 6/2013
- 7/2013
- 8/2013
- 9/2013
- 10/2013
- 11/2013
- 12/2013
- 1/2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 1/2013 článek 5
Jak jsem stavěl SPADa, aneb návrat ke „špejlím“
Pro RCM Miroslav Kopecký
Ukázka z textu:
Když jsem se po nějakých třiceti letech vrátil k modelařině, začal jsem pochopitelně hotovými RC sety. Ale protože mi nestačilo jen létat, ale chtěl jsem
i stavět, zcela logicky jsem se vrhl také do stavby modelů. Nejprve to byly „bubliny“ – modely z EPP a Depronu. A protože s jídlem roste chuť, přestaly
mi pěnové modely stačit (i když je stavím pořád) a řekl jsem si, že je čas pustit se dál – do klasické konstrukční stavby. Jako první krok se mně zdálo
vhodnější zvolit některou ze stavebnic dostupných na našem trhu. No, a jelikož od chvíle kdy jsem jako malý kluk četl příběhy kapitána Bigglese, jsou
mojí srdeční záležitostí prvoválečné stroje, věděl jsem, že se pokusím najít stavebnici modelu, jejíž předloha létala v 1. světové válce. Měl jsem
následující požadavky: konstrukční stavba, elektropohon, rozpětí kolem jednoho metru, ideálně dvojplošník. Prohledával jsem internet a zaujala mě
polomaketa stíhačky SPAD XIII, kterou vyrábí firma Dumas a na náš trh jí dováží firma Pelikan Daniel. Netrvalo dlouho a model jsem objednával.
O předloze
Spad XIII byl přímým pokračovatelem letounu Spad VII, od něhož se lišil jednak rozměry a také posílenou výzbrojí, kterou tvořila dvojice kulometů
nad motorem. Letoun byl poháněn kapalinou chlazeným vidlicovým osmiválcem Hispano-Suiza. Ten měl velmi dobrý měrný výkon a propůjčoval letounu stoupavost,
kterou překonával německé Fokkery D.VII. Navíc to byl robustní stroj umožňující pilotům využívat výkon motoru bez omezení, a bez problémů snášel
i dlouhé střemhlavé lety a jejich vybírání (při takovém manévru hrozilo řadě tehdejších letounů odtržení horního křídla). Spad XIII byl stabilní při
letu v celém rozsahu rychlostí, což ale na druhou stranu zpomalovalo zahájení manévrů. Konstrukčně šlo o klasický dvojplošník (rozpětí 8,08 m, délka
6,22 m) s pevným podvozkem. Maximální rychlost byla 216 km/h, dolet 400 km
a dostup 6850 m.
