Archiv časopisů
- Ročník 2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
- Ročník 2025
RC Modely 9/2006 článek 1
Trápení s Futabou
Jan Sedliský, Ostrava
Ukázka z textu:
Pokud jste někdo četl mé minulé příběhy, tak víte, že se jejich děj odehrál před více než 30 lety. Touto „story“ jsem však přeskočil do žhavé současnosti. Protože RCM čtu „takořka“ dočista dočista, někdy se málem snažím i „nahlédnout do listu dovnitř“ (ukradeno Šimkovi se Sobotou), tak mne čas od času něco i opravdu zaujme. Před nějakým časem to byl minielektrovrtulník Hornet od fy MS Composit. Tehdy to však bylo pro moji kapsu příliš velké sousto. Jenže v čase předvánočním roku 2003 mi RCM předložilo inzert akce firmy „MSC“ s podstatnou slevou. Prohlédl jsem peněženku, zkontroloval výpisy z účtu, prohrabal všechny kapsy sak i kalhot v šatníku, člověk nikdy neví, co tam nechal, a přes internet horneta objednal. Za 14 dní jsem na poště vyzvedl nevelký balík, ale o udivující váze.
Doma po rozbalení se vše vysvětlilo. K modelu byl přibalen asi kilový katalog fy Robbe a ještě několik dalších malých „kataložků“ téže firmy. Vlastní krabice se stavebnicí mnoho nevážila. Po jejím otevření jsem vytřeštil zrak, protože v ní, kromě několika pytlíčků se záhadným obsahem, nic nebylo. Jediné co jsem poznal bezpečně, byly rotorové listy a výlisek kabiny. Věc začala být jasnější při studiu obsahu sáčků, ve spojení se studiem návodu ke stavbě. Teď se už nedalo nic dělat, než dělat. Hlavní část byla postavena za jeden večer. Nastal ovšem problém – gyro, o tom jsem dosud neměl tušení.
Na internetu jsem vypátral gyro GWS za necelých 1700 Kč. Okamžitě jsem ho objednal a za týden bylo doma, serva (rovněž GWS) jsem měl již dříve, mohlo se pokračovat. Regulátor Tema Supra 8 už také nějaký čas čekal v krabici na své uplatnění, bylo tedy přistoupeno k programování regulátoru pro použití ve vrtulníku. Hlavně bylo nutné zrušit brzdu, protože si docela živě dokážu představit jak třískají rotorové listy a lítají zuby z pastorků a jiných koleček při zabrzdění. Začalo první trápení. Motor pořád pohvízdával, ale ne tak, jak návod napovídal a jak já chtěl slyšet. Pak se to najednou rozběhlo, jenže zůstala funkční brzda. Znovu, krok za krokem od počátku, no nevím po kolika pokusech regulátor pracoval tak, jak měl. Dobrá, šup s motorem do šasi. Srovnal jsem serva do neutrálu, přilípnul je na jejich místa práce oboustrannou páskou a seřídil táhla.
Zapnul jsem vysílač, abych to celé vyzkoušel. Po připojení zdroje se serva odstěhovala do nejzazších poloh, čímž se odtrhla od pásky. „Zarušal“ jsem pákami – nic. Odpojil jsem zdroj, vypnul vysílač, serva srovnal ručně do přibližného neutrálu, připnul zdroj, serva sebou cukla. Zapnul jsem vysílač… a opět pochod serv do krajních poloh. Došlo mi, že s vysílačem není něco v pořádku. Pro klid duše jsem ještě vyzkoušel dva další přijímače, ale situace byla stejná.
Teď musím trochu odbočit. Tím vysílačem byl Futaba FC 16, který jsem pořídil někdy před šesti roky. Jednoho dne loňského léta jsem se domluvil s bratrem, do auta jsme naložili vše, co bylo momentálně k létání použitelné, v mém případě dva RC kluzáky (spíše házedla) a známý EPP Tomahawk, jen on to fatální odpoledne přežil. Bodejť by ne, když je nerozbitný. Jedno házedlo skončilo se zcela zrušeným křídlem, druhé mělo naopak neopravitelně „křáplý“ trup a zničenou výškovku. Při tom na zemi vše fungovalo, ale jakmile se ty modely dostaly pár desítek metrů ode mne sesypaly se na zem. Teprve dnes vím, v čem byl zakopán ten „jorkširáček“.
V lednu 2004 jsem futabu odstrojil od zbytečností, zabalil do balíku, zavolal panu Hnízdilovi mohu-li mu toho pacienta poslat, s čímž souhlasil. Asi za dva dny jsem se stavil v prodejně SCZ modely. Té prodejně bačuje pan Vít, jinak pilot „par excelence“ obříka CAP 232, a v rámci naší obchodní činnosti jsem mu vylil své ztrápené srdce. Přitom mi došlo, že v té prodejně má i bazar, a zeptal se, nemá-li nějaký vysílač v komisi. Odpověděl, že před půlhodinou nějaký prodal, ale vzpomněl si, že jeden jeho pražský známý má na prodej právě typ Futaba FC 16. Vytočil číslo, předal mi telefon, já se domluvil, a za týden jsem měl doma další futabu. První zapnutí, nic. Prázdný zdroj. Připojil jsem zdroj z té mé původní, a jelo to. Připojil jsem přijímač na zdroj a serva – všechno pracuje. Druhý den jsem do vysílače zasunul „kampak“, kde jsem měl naprogramováno asi 12 modelů, na vrtulník znovu přilepil serva, zapnul vysílač a připojil zdroj k regulátoru. Serva „odbzoukla“ do krajních poloh a opět se odtrhla z loží. Zhroutil jsem se. Všechno jsem to naházel do skříně, bouchl za tím dveřmi: „Už to nechci vidět!“
Snad dva dny na to mi volal p. Hnízdil, že vysílač provětral, nic vadného nenašel, tak to alespoň seřídil podle měřáků, a že mi ho posílá zpět. Já mu na oplátku do telefonu pobrečel, jak jsem za značný peníz pořídil druhou futabu, a ta se chová stejně jako ta původní, a jestli tedy na ni taky mrkne. Bohužel jsem při tom rozhovoru, a později ještě v širokém a dalekém okolí, velice ošklivě pomluvil onoho pána, co mi tak ochotně a rychle vysílač poslal. Kdybych znal jeho jméno, tak bych ho zde uvedl. Jenže ono je na útržku poštovní poukázky, jejíž momentální umístění mi není známo (skleróza). Moc se stydím a pokud by to četl, dodatečně se mu omlouvám.
Pan Hnízdil souhlasil. V ten den, kdy jsem šel na poštu pro balík s vysílačem, jsem shodný balík předal poště k přepravě. Ten převzatý jsem doma rozbalil, vytahal přijímače, serva i zdroje a okamžitě začal…
…
