Archiv časopisů
- Ročník 2006
- 8/2006
- 9/2006
- 10/2006
- 11/2006
- Liberecký P-38J Lightning
- Zkoušel jsem nové vrtule ZDZ
- Modelaření na vojně – vzpomínky
- Chcete létat akrobacii? - Díl IV.
- Modellbau Messe Wien 2006
- Levné žhavení pro modelářské svíčky
- Beseda s akrobatickou skupinou
- Přestavba stihačky Rafale C 01
- Rekreační elektrolet Vosa
- VLA - 1 (Very Light Aircraft - version 1) Sparrow - (Sparven)
- Jednoduchá výroba laminátových dílů
- Kobří kůže – tentokrát v Mostě
- Peking 2006 – „The 6 CHina Model Exposition“
- Motory Roton 100w/8 a 150w/8
- Setkání na Rané
- Sporthotel praskal ve švech aneb filmový festival modelářů BZUK FILM 2006
- Schleicher z Bolatic
- Krasavci zlatého věku – 23. část
- Elektric Motor Calculator
- Jaký vybrat vrtulník?
- FX-40 a vrtulník
- Vírník Rainbow a další zkušenosti kolem vírníků
- Modell hobby Spiel
- 12/2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 11/2006 článek 3
Modelaření na vojně – vzpomínky
A. Cmajdálka, LMK Valašské Klobouky
Ukázka z textu:
Když člověk modeláři od útlého dětství, tak toho jenom tak nenechá, však to mnozí – především vy dříve narození – znáte. Já jsem ještě tři dny před nástupem na základní vojenskou službu v r. 1954 létal s modelem větroně kategorie A2 na tehdejší okresní soutěži v Uherském Brodě.
Z „vojenského vlaku“ nás, čerstvé brance, vysadili až na východním Slovensku – v Jelšavě. Na pokračování v modelářské činnosti nebylo ani pomyšlení, jako „bažanti“ jsme byli „zaměstnaní“ každý den od budíčku do večerky. Teprve po nějaké době, když z nás začali být trochu vojáci, jsem zažil první modelářské problémy.
Při výkonu strážní služby, v čase povinného bdění na strážnici, jsem viděl první možnost v pokračování oblíbené modelařiny. Z domova jsem si nechal poslat lipová prkýnka a acetonové lepidlo, sehnal nějaké plánky a kapesním nožíkem vyřezával modely letadel. Myslím, že prvním byl bombardér I1-28 v měřítku asi 1:72. Při jedné kontrole mi ale dozorčí důstojník tuto činnost zakázal – prý to vojenské řády nedovolují! Já jsem se ale nevzdal, prostudoval příslušné řády a v žádném zákaz modelaření v uvedené době nenašel. Po konzultaci už mi to nezakazovali!
Později mi rodiče poslali další modelářské potřeby – podélníky, překližku, potahový papír, lepidla a potřebné nářadí. Na šatně jsem si pořídil „osobní“ skříňku, ve které byly tyto nevojenské věci uschovány.
Když bylo třeba nastoupit službu dozorčího u roty, bral jsem vždy úsek od půlnoci do budíčku. Tímto způsobem jsem získával nerušený čas na stavbu létajících modelů. No, nerušený, částečně. Někdy se stalo, že když přišel na kontrolu DVT já zrovna držel v obou rukách rozpracovaný trup větroně. Bylo třeba okamžitě salutovat a podat předepsané hlášení. To, jak uznáte, v dané situaci nešlo provést. A byl průšvih. Většinou jsem za trest vyfasoval „30 dní zaražených vycházek“. Nedostal jsem žádnou propustku, ale model byl dokončen.
Ve volných chvílích jsem s ním poletoval na cvičáku za kasárnami. Jednou se přišel podívat i jeden starší tzv. déle sloužící poddůstojník. Běhal pod kroužícím modelem a po přistání jej nevěřícně prohlížel. Než jsem k němu došel, stačil na křídle mezi všemi žebry prsty procvakat potahový papír. Jako odpověď na můj udivený obličej uvedl, že se chtěl podívat, co v tom křídle je, když to létá skoro lépe než jeho holubi! Nezbylo, než celé křídlo znovu potáhnout.
Na letní zdokonalení výcviku náš útvar vyjížděl do přírody, na Oremov Laz, lidově zvaný „Horemláz“. Já jsem si do plné polní samozřejmě přibalil i svůj větroň. Žili jsme, i vojáci z jiných útvarů, ve velkých stanových táborech. Bylo to docela fajn. Pro moje létání tam bylo mnohem více prostoru, než v kasárnách. Dodnes mám před očima skoro poetický obraz, jak můj červený větroň poletuje v podvečerní termice nad zakopanou vojenskou technikou… Nebyl žádný problém, až jednou…
Při nedělním dopoledním poletování začal pofukovat silnější větřík a kroužící model zanesl mezi stany sousedního tábora. Když jsem pro něj došel, překvapil mě neobvyklý shon, veliké pískání a organizování. Všichni vojáci byli vykazováni pryč z tábora na volné prostranství. Ani mně nedovolil dozorčí důstojník vstoupit mezi stany. Když jsem se po chvíli dozvěděl příčinu poplachu, zmocnila se mě obava, jaký průšvih zase budu mít. On si totiž můj větroněk klidně přistál zrovna vedle stanu útvarové jídelny. No a DVT onoho útvaru – zřejmě nebyl leteckým modelářem – usoudil, že tuto „nebezpečnou“ věc k nám poslali pomocí létacího balonu…
…
