Archiv časopisů
- Ročník 2006
- 8/2006
- 9/2006
- 10/2006
- Další flekatý
- Akrobatické mistrovství Evropy
- Podještědská RC Air Show Liberec 2006 aneb jak se zakládá tradice…
- Model Hobby jubilejní
- Setkání přátel U-modelů, Svitavy
- Vampire DH-100
- Areál modelárkeho letiska vo Vajnoroch v Bratislave
- Skalická drakiáda
- Čtvrt století s obřími modely
- Výroba kuželu
- Ikarův pád 2006
- Memoriál Otta Smika v RC Air Combate - Európsky pohár
- Lehrte 2006
- EUROCUP 2006 ŽARY – krvavá neděle
- PALIO JUNIOR
- B-17 „Létající pevnost“
- Krasavci zlatého věku – 22. část
- Litteam modelářské show 2006
- RC Helicopter 3D Taiwan cup
- Veřejná soutěž skupiny M – Mistři ČR
- Jak nám to jezdilo na mistrovství Evropy (ME Naviga NS – Glowno, Polsko)
- Závody v Letňanech
- Testujeme BUGGY MURDER
- 11/2006
- 12/2006
- Ročník 2007
- Ročník 2008
- Ročník 2009
- Ročník 2010
- Ročník 2011
- Ročník 2012
- Ročník 2013
- Ročník 2014
- Ročník 2015
- Ročník 2016
- Ročník 2017
- Ročník 2018
- Ročník 2019
- Ročník 2020
- Ročník 2021
- Ročník 2022
- Ročník 2023
- Ročník 2024
RC Modely 10/2006 článek 2
Akrobatické mistrovství Evropy
David Kyjovský www.rcmania.cz foto Aleš Zapletal
Ukázka z textu:
Pokud jste očekávali další díl seriálu „Chcete létat akrobacii?“, tak se vám omlouvám. Od příštího čísla RCM v něm budu pokračovat, dnes se ale s vámi podělím o své zážitky z mistrovství Evropy v kategorii F3A.
ME F3A pohledem účastníka
Do Švýcarska vyrazila naše reprezentace ve složení Aleš Zapletal (služebně nejstarší reprezentační „mazák“ a mistr republiky 2005), Franta Pokorný (talentovaný nováček v týmu, který začal na zahraniční soutěže jezdit až letos; mistr republiky 2006) a já (v reprezentaci jsem druhým rokem). S námi jeli také naši pomocníci, s Alešem (novo)manželka Radka a otec Staňa, s Frantou jeho táta Franta starší, se mnou můj pomocník, který si nepřeje být jmenován.
Ve středu 23. srpna jsme dorazili do místa našeho ubytování – z horské chaty, objednané přes internet, se vyklubal kravín a vepřín s obytným patrem. Ubytování bylo čisté, prostorné a pohodlné, ovšem všudypřítomný zápach z vepřína byl pro naše městské nosy občas příliš silnou kávou. Jakmile jsme se ale ubytovali se všemi svými proprietami bylo už pozdě uvažovat o shánění nového ubytování.
Následující dva dny byly ve znamení tréninku na soukromém modelářském letišti vzdáleném asi 50 km. Tam jsme také mohli vidět poprvé v akci Alešův nový stroj Spark a setkat se s ostatními týmy, například Poláky, Němci nebo Belgičany. Vzájemné okukování nebralo konce. Spark i moje Leviosa byly středem zájmu, stejně tak, jako nás zaujal například model Excalibur Günthera Ulsamera, který jako jeden z mála má zatahovací podvozek a ručně malovanou vrtuli („to on dělá když venku prší,“ řekla nám k tomu Güntherova žena Larisa, která zase sama uhlíkové vrtule vyrábí).
Soutěž
V sobotu byla technická přejímka a první tréninkový let. Když jsme jako první z týmů ve strašlivých 6.30 ráno měli všechny modely sestavené a připravené k přejímce, organizátoři zjevně nebyli připraveni vůbec a pozvali si nás znovu na půl páté odpoledne..., čímž si naše sympatie vůbec nezískali (velmi mírně řečeno). V sobotu jsme také absolvovali první tréninkový let. Pořadatelé se opět příliš nevytáhli, protože nechali před námi trénujícího Diericka, i přes naše protesty, protáhnout trénink asi 10 minut do našeho času. Když jsem si stěžoval řediteli závodu byl jsem požádán, zda bychom tedy nemohli uskutečnit své lety o něco rychleji. Mou odpovědí bylo: „Rozhodně ne“...
Samotný průběh soutěžních letů v dalších dnech byl poznamenán špatným počasím, velká část letů se dokonce uskutečnila za deště. Nejlépe se z našich účastníků dařilo Frantovi, Alešův první start skončil v posledním obratu vybitím baterií. Aleš vůbec trochu doplatil na tomto ME na to, že použil příliš mnoho nových a ne dokonale vyzkoušených řešení najednou... Myslím, že to pro něj bude pro příště užitečnou zkušeností.
Pak jsme létali jak to šlo..., až na dvě zaznamenání hodné události. Jednou z nich bylo Frantovo přepadnutí v souvratu čtvrtého letu, ve kterém i přes nuly za souvrat dostal velice pěkných 544 bodů. I s průměrnými body za tento obrat by to byl výsledek, bez přehánění, světové úrovně... Druhou zajímavou událostí byl můj čtvrtý let. Zvedl se vítr a bylo chladno, tak mi pomocníci bez mého vědomí nahřáli baterie u nějakého teplometu na nějakých 45 °C, nebo snad i více stupňů..., což mělo za následek, že jsem nebyl schopen zregulovat ten brutální výkon, který jsem tam najednou měl, a létal obrovskou sestavu „přes celé Švýcarsko“ s patřičným ohodnocením. Kousek za zády pilota totiž byla dálnice a tak se nedalo orientovat ani sluchem... A tam, kde je pilot zvyklý dávat plný výkon (stoupavé vertikály) si prostě za větru netroufne dát méně. Ovšem za stejnou dobu byl model vždycky v „nevidím“, možná o polovinu výš, než obvykle. Kdyby to nebylo k naštvání, byla by to docela veselá příhoda... Elektroletec, který má příliš mnoho výkonu. Je to také důkaz ohromné výkonnosti mnou použitých pohonných sad Hyperion VX 5000 10s Lite Storm. Dost jsem ovšem tohoto čtvrtého…
